„Brtníci“ = ošetřovatelé brtí (včelstev) tu chovali včely v hojném počtu, a ty jim za to přinášely potřebný med a vosk. V době, kdy nebylo dostatek cukru, sloužil med jako vhodné sladidlo. Vladykové z Brtnice jsou připomínáni ve 14. století a to většinou v souvislosti se sousedním hradem Český Šternberk. Kolem Brtnice se nacházela řada rybníků, největší Schütovský, se váže na šlechtice Jana Kryštofa Šice (Schütze), který samostatně hospodařil v sousedním Měchnově. Měchnovská fara a ves Brtnice zanikla při husitských válkách roku 1420. Do dnešních dnů se zachoval pouze románský kostel sv. Martina. Roku 1839 na Brtnici postavil Antonín Naimaier panskou skelnou huť (Luisina huť), která zde vydržela až do roku 1850. Po roce 1850 byla huť přestavěna na „lesní úřad velkostatku Šternberského“- pozdější hájovnu, která zanikla teprve s otevřením dálnice D1. Vlastní dálnice se zde začala stavět již za II. světové války, ale její výstavba byla již koncem války přerušena. Na nejspodnějším rybníce stával Filipův mlýn na svrchní pohon, který byl přestavěn roku 1909 na pilu a kovárnu. Do roku 1949 se zde vyráběl štípaný smrkový šindel, který sloužil jako krytina na šternberský zámek. Na břehu rybníka stojí socha svatého Prokopa, postavená hrabětem Čejkou. Čejkové z Olbramovic koupili šternberské panství roku 1760 a tak datování sochy rokem 1723 je sporné. Socha svatého Vendelína, stojící na konci vodovodní cesty, pochází z roku 1771, stejně jako socha svatého Františka Xaverského, nacházející se u potoka sv. Františka. Sochy jsou zdobeny znakem hrabat Čejků z Olbramovic. Na louce vedle sochy sv. Vendelína býval hřbitov zámeckých koní a loveckých psů. Brtnici protínala severojižní dálková stezka (Vitorazská), procházela tudy „košářská cesta“ na Prahu, byla zde vybudována císařská silnice, směřující na Pelíškův Most a na Kácov. V průběhu II. světové války zde započala výstavba dálnice, jejíž stavba byla obnovena až v 70. letech (D1). Mezi vsí Brtnicí a statkem Čejkovice stávala ve středověku ves Klisov. Podle názvu můžeme usuzovat, že obyvatelé se živili chovem koní. Již roku 1542 je ves uváděna jako pustá a neznámé polohy. Vesnice Klisov, Vrabov a Hátky zanikly při obléhání hradu královským vojskem v roce 1467. Ves Klisov nám připomínají pouze staré mapy a katastrální označení části pozemků „Na Klisově“. Na tereziánských mapách je v této lokalitě vztyčen velký několikametrový kříž.
Dvůr Čejkovice, ležící asi 2 km od Českého Šternberka, je písemně připomínán za Alberta ze Šternberka roku 1377 jako dvůr se dvěma poplužními. Král Vladislav vrací Sternbergům v roce 1479 jejich panství, dochází k obnově rozbořeného hradu a teprve kolem roku 1520 jsou upravovány dvory Čejkovice, Dolany, Otryby. Renesanční dvory byly následně velkoryse opraveny a vyzdobeny psaníčkovými sgrafity. Na statku Čejkovice se objevují ve výzdobě i sluneční hodiny. Roku 1542 nechává Jan Holický ze Šternberka zapsat tyto dvory do nových Zemských desek. V Čejkovicích se v té době nachází dvůr, pivovar, budova na výrobu sudů, vepřín a vlastní malá chmelnice. Pivovar zásoboval pivem podhradí Českého Šternberka, sousední vesnice, ale i hospody v Divišově a v Janovicích. Panský dům v Čejkovicích míval na střeše věžičku se zvonem, kterým se svolávali robotníci do práce. Naproti domu stávala renesanční sýpka, vyzdobená psaníčkovými sgrafity. Jádro dvora bylo tvořeno z několika budov a renesanční brány, která se do dnešní doby nedochovala (Kovář 2000). Zmínka o Čejkovicích je i v Smolné knize městečka Divišova, v zápisu z roku 1650. Jistý Martin Drahota kradl soustavně obilí v Čejkovické stodole a do své chalupy jej tajně v noci nosil. Byl při tom chycen a uvězněn na zámku Šternberk. Hrabě Václav Jiří Holický ze Šternberka mu udělil milost s podmínkou, neboť povolat kata i s jeho pacholky z města Kouřimi byla poměrně nákladná záležitost. Holičtí ze Šternberka většinu přestupků řešili smírčí cestou, protože vlastního kata v té době na svém panství neměli. Již roku 1584 potvrdila vrchnost měšťanům starodávné právo na vaření piva s podmínkou, že se bude vařit 20 -25 sudů na jednu várku. Podle záznamů z let 1710-1712, kdy panství držel Jan Václav Holický ze Šternberka, byla průměrná výroba piva v Čejkovickém pivovaře 838,5 sudů = 2.079,48 hl. Roční příjem z piva byl přibližně 6.990 zlatých, přičemž cena čtyřvěderního sudu piva byla 10 zlatých. Janem Václavem Holickým vymírá rodová větev Holických a do roku 1841 na panství hospodaří cizí šlechtické rody. Chodil sem i světově proslulý sládek František Ondřej Poupě, který se narodil v Českém Šternberku v roce 1753, v bývalé kovárně. Napsal řadu knih o pivovarnictví a stal se zakladatelem „první české školy pivovarské“. Výroba piva se v pivovaře zvyšovala, neboť například v roce 1885 se vyrobilo 1.880 hektolitrů piva, což byl nárůst o 15 %. Úplný popis dvora a pivovaru máme z roku 1751: Dvůr Čejkovice- hospodářský úředník bydlel ve zvláštní budově, v přízemí stával čeledník, dva kvelby a kuchyň. V patře byly dva pokoje a komora. Kamenná stavba měla střechu pokrytou šindelem, na střeše umístěna malá vížka se zvoncem. Dvůr tvořily dále stáje a chlévy. Součástí dvora byla i ratejna (obydlí pro chudé), která stála vlevo od vjezdu. Vedle ratejny stály další stáje a komora pro šafáře, dále stáje, kolny, sýpka a stodola o dvou mlatech. Kamenná budova pivovaru- stála sto metrů severně od dvora. Jednoduché stavení bylo pokryto šindelovou střechou. Kromě příbytku sládka obsahovala velkou spilku, kopírnu, dva hvozdy, nový chladící štok a varnou pánev na 10 sudů = 25 hl. Naproti pivovaru stála bednářská dílna. Dvě malé chmelnice o rozloze 2 ha stávaly přímo za pivovarem. Produkce pivovaru byla asi 290 sudů = 975 hektolitrů a vlastní spotřeba – deputáty. Odběr piva zajišťovaly tzv. „vysazené hospody“: v Divišově „Na Koníčku“, „Na radnici“, hospoda v Uhlířských Janovicích, Českém Šternberku, Tichonicích a deset vesnických krčem. Nejstarší známé vyobrazení Čejkovic je indikační skica od Felixe Zástěry z roku 1753, která zachycuje statek a pivovar.
Roku 1841 kupují Sternbergové zpět své panství a následně obnovují i chod pivovaru. Pivovar byl provozován do roku 1899, kdy částečně vyhořel. Byly vypracovány stavební plány na rekonstrukci, ale pivovar ukončil svoji činnost v roce 1902, kdy jej Alois ze Šternberka pronajal Prvnímu měšťanskému pivovaru v Holešovicích, na sklad piva. V 30. letech byla budova přestavěna na luxusní penzion o 60 pokojích s tekoucí vodou, elektrickým osvětlením a veškerým komfortem. Penzion měl pohodlné terasy pro slunění, sportovní areál, jízdu na loďkách, tenisový kurt a kuželník. K nakoupení bylo mléko a mléčné výrobky z vlastního chovu. Restaurace nabízela pivo benešovské i velkopopovické a jiné nápoje. Celodenní strava byla paušální, pouze za 35 Kč. Po roce 1949 je tento legendární penzion znám pod jménem „hotel Červánky“, jeho nákladný provoz byl dotován z prostředků odborů. V roce 1992 byl statek Čejkovice i s nedalekým penzionem navrácen v restituci rodině Sternbergů. Statek byl odprodán a noví majitelé přestavěli renesanční statek v moderní obytný komplex. Hotel je novým majitelem postupně rekonstruován. V okolí bývalého šternberského pivovaru byla v nedávné době dokončena moderní vilová čtvrť, která svoji výstavbu započala krátce před II. světovou válkou. Bydlel zde Ing. Žikeš, vynálezce trubkového lešení,vilku zde měl i autor legionářských próz, básní a dramat Rudolf Medek (1890 -1940). Literárně činná byla i jeho žena Eva Medková (1895 -1953), dcera malíře Antonína Slavíčka. Po opuštění „Měsíčního údolí“ našel spisovatel Karel Nový (1890 -1980) azyl u Aloise Heřmana v Českém Šternberku v čp. 99. Když Šternberk obsadili nacisté, musel se inkognito přesídlit do sousedních Čejkovic. Příležitostně zde žil a tvořil malíř Mikoláš Medek (1926 -1974) se svou ženou, fotografkou Emilou Medkovou, rozenou Tláskalovou. Do Čejkovické vily jezdil i publicista, hudební kritik a teoretik Ivan Medek, známý také jako kancléř presidenta republiky Václava Havla. O Čejkovicích často hovoří i ve svých vzpomínkách: „ V létě 1937 jsme přijeli do Čejkovic, kde si naši o rok později postavili „chalupu“. Na jaře 1939 zabralo gestapo náš byt v Památníku na Žižkově a my jsme byli celý školní rok v Čejkovicích. Od zimy 1939 do léta 1940 byl táta (Rudolf Medek) v nemocnici a 22. srpna 1940 umřel. V létě 1943 nám nacisté zabrali dům v Čejkovicích, do kterého se v květnu 1945 nastěhovali vojáci Malinovského armády“. Legenda světové malby Mikoláš Medek zemřel 23. srpna 1974 a jeho manželka o několik roků později. Čejkovice dnes žijí svým pomalým tempem, přestože počet domků se zde zdvojnásobil a jen pamětníci vzpomínají na zašlou slávu penzionu a na tragické osudy zdejších obyvatel.
Jan Heřman
email: janherman24@seznam .cz
Výběr z literatury:
Gabriel, F. 1970: Pivovarnictví v Posázaví a na Podblanicku v minulosti. SVPP 13. Benešov.
Heřman, J. 2005: Kapitoly z ikonografie Posázaví I. - IV. Sázava.
Jákl, P. 2005: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. I. díl, Praha.
Kovář, M. 2000: Renesanční dvory v okolí Č. Šternberka. Sázavsko VII., Sázava.
Medek, I. 1979: Život s Mikou- vzpomínky, Praha.
