Ve Zlaté Praze (1885) v čísle 46 vychází Sládkovi pět unikátních snímků Šternberka na Sázavě. Jedná se o záběry: „Hrad Šternberk od jihovýchodu“, v popředí chalupa Michálkových a zbytky středověkého východního parkánu, „Rybárna a přívoz pod Šternberkem“, „Hrad Šternberk od severovýchodu“ v popředí Sládkova žena Marie na lodičce, „Hrad Šternberk od severu“, pohled přes náměstí na hrad, „Cesta ze Šternberka ke Šternovu“, v popředí „Sládkova lípa“ a most přes potok sv. Františka. Další snímky z Posázaví se nám zatím nepodařilo identifikovat, (kromě Sládkova snímku Skláren Kavaliér v Sázavě z roku 1887) a věříme, že časem přibudou další. Sládkovy letní pobyty v Českém Šternberku jsou doloženy v letech 1879 -1887. Od roku 1888 Sládek na doporučení přítele a lékaře Josefa Thomayera tráví léto už v lázních a na horách, v Potštýně nad Orlicí a v lázních Chudobě u Náchoda. Díky rozsáhlé korespondenci J. V. Sládka s Juliem Zeyerem máme jeho letní pobyty detailně popsané (J. S. Kvapil). Rodina Sládkova a Frídova potřebovali samostatné místnosti, a to jim v té době mohl poskytnout pouze statek „Prak“, neboť hotely a penziony se začaly stavět až po vybudování „Posázavské železnice“ v roce 1901. Původní samota „Prak“stála na hraně svahu nad Šternberkem, v místě západního vojenského obléhacího tábora z roku 1467, kde stálo i „prakoviště“. Po obléhání hradu v roce 1467 zanikla samota, spolu s několika okolními vesnicemi: (Hátky, Klisov , Vrábov). Nový barokní statek „Prak“ byl již postaven z kamene a z cihel a máme ho zakreslen již na josefském vojenském mapování v polovině 18. století. Vedlo k němu několik příjezdových cest, jedna směřovala od myslivny Hátka u Drahňovic východním směrem ke statku, druhá úvozová cesta, lemovaná třešňovou alejí se stáčela k východu, ke „Katovce“, kde byl postaven široký dřevěný most přes potok, aby povozy ze statku, mohly jezdit přímo do mlýna. (V 70. letech 20. století byla cesta rozorána, stromy pokáceny a okolí zplanýrováno). Dnes ke statku vede pouze jediná příjezdová cesta a do Českého Šternberka se jezdí serpentinami přes Šternov a Brtnici. Básník Sládek a ostatní obyvatelé statku chodili do obce přirozeně zkratkou, která vedla přes „ Kocúrku“a ústila přímo u náměstíčka. Sládek často sedával ve stínu rozložité lípy a odpočíval, občas se šel podívat do kovárny a prohodit pár slov s kovářem. Kováře (Váňu?) nám i nafotografoval. Ze statku „Prak“ se do Šternberka dalo chodit také jižní cestou, kolem kapličky svatého Prokopa a podél Šternovského potoka. Tento potok pramení nad Šternovem a vlévá se na západní straně, u mostku, do potoka svatého Františka (Brtnický potok). Jak vypadala místní hospoda, se nám z korespondence a popisů nepodařilo zjistit? Máme pouze pozdější snímky Josefa Bartla z roku 1891, který nafotografoval celé tablo okolí obce. Prázdninové pobyty na statku „Prak“ trávili s rodinami i Slavík Pootavský (Adolf Heyduk *1835 - 1923) a známý český malíř Václav Jansa (* 1859 -1913), (poznámka R. Fořt). Václav Jansa namaloval pro Sternbergy obraz hradu od severovýchodu, ale Sternbergům se tento obraz nelíbil. Později tato kresba vyšla v německy psané třídílné publikaci o Čechách- graficky zpracovaná a vydaná ve Vídni po roce 1890.
Novomanželé Sládkovi odjeli na Šternberk krátce po své svatbě. Dne 9. srpna píše Sládek J. Zeyerovi pozdrav ze Šternberka. Následující léto (1880) tráví Sládkovi ve Šternberku na Sázavě již s novorozencem Helenkou. Novopečený otec Sládek sděluje J. Zeyerovi své pocity: „Spíme téměř každodenně do devíti hodin, ale nenahradí to noční bdění, neboť Héla „polednice“ bere si noc za den a je o půlnoci nejveselejší. Nekřičí, ale chce se bavit. Já k nějaké práci nemám ani místa, ani klidu, ani chvíle. V tom ohledu se již těším na Prahu“ (J. V. Sládek 1880).
Další Sládkův letní pobyt v Českém Šternberku je doložen v roce 1885, kdy si básník bere s sebou na venkov svůj nový fotoaparát. Vytvořil zde celou řadu snímků, které publikuje ve Zlaté Praze ročník 1885 a otiskl je v čísle 46. Tehdejším čtenářům a fotoamatérům popsal Šternberk na Sázavě. V rozsáhlém článku přiblížil i to, jak vznikala jeho foto-příloha. Citujme alespoň pár poznámek: „Malý fotografický přístrojek, ne těžší šesti liber, zavěšený v brašně přes rameno, deset, dvacet želatinových desek v kapse jedné a ve druhé malý váček k vyměňování desek těch i pod širým nebem. Toto skrovné a nenápadné vyzbrojení odmění svrchovaně ty malé nesnáze, které způsobuje nošení této přebytečné váhy. Obrázky hradu Šternberka, které dnes otiskujeme, nevynikají zvláštním uměleckým provedením, ale podávají charakteristiku krajiny posázavské, jedné z nejrozkošnějších, jaké máme v Čechách. Sázavský Šternberk náleží k nejpěknějším. Pomíjíme starobylého hradu (vystavěného v roce 1242 Zdeslavem z Divišova, jenž přijal jméno ze Šternberka), přes to, že ze strany východní (obraz s loďkou) poskytuje pohled pěkný. Ale i ostatní postranní údolíčka od řeky Sázavy odbočující (cesta ke Šternovu, kterou ukazuje obrázek na straně 688) – učiněný to krajinářský žánr a takových jest na Sázavě bez počtů“. (J. V. Sládek 1885)
V dopise z 10. srpna píše Sládek Juliovi Zeyerovi: „Jsme zde jako zajíci v jeteli - užíváme si toho také plným douškem, vzduchu, vody a lesů. Škoda jen, že je sem tak špatná cesta a že to tak dlouho trvá, než se něco z Prahy dostane“ (J. V. Sládek 1885). Musíme si uvědomit, že Šternberk na Sázavě v té době byl bez železnice a pošty. Posázavská železniční trať byla otevřena v srpnu 1901 a poštovní úřad „Šternberk nad Sázavou“ až v roce 1905. Poštovní doručovatel z Divišova docházel na statek „Prak“ s dopisy od Zeyera za úplatu a na přání Sládka se stavoval v týdnu pro zpáteční odpovědné psaní. Sládek byl přeci jenom „celebrita“ a tak si z 5 km vzdáleného Divišova, poštovní doručovatel občas zašel na „Prak“. Ze statku neodcházel nikdy „s prázdnou“, neboť korespondovala i Sládkova žena Marie a rodina Frídova vedla také čilou korespondenci s Prahou. Sládkovi museli cestovat na Šternberk „Ferdinandovou železniční třídou“ přes Čerčany, do Benešova a odtud je čekala únavná cesta = 25 km povozem. Zastávky patrně dělali ve Struhařově a v Divišově, kde byly zájezdní hostince. Nakupovat se chodilo jedenkrát týdně do Šternberka, kde byl koloniál, protože statek býval většinou značně soběstačný, alespoň co se týkalo potravin. Sládek se chodil pravidelně koupat s rodinou do řeky Sázavy. Letní měsíce roku 1886 Sládkovi trávili taktéž na Šternberku. Svědčí o tom korespondence s Juliem Zeyerem a archivní snímky malé Helenky a rodiny. Zajímavostí z té doby je i Zeyerův dopis, v němž žádá paní Sládkovou a paní Frídovou o přímluvu za svou nejstarší sestru, která měla dělat representantku a hospodyni domu Kavaliérů v Sázavě. Přestože byl Josef Kavaliér strýcem Sládkovy ženy, přímluva nebyla vyslyšena. V korespondenci rodiny cestovatele Vojtěcha Náprstka o tom najdeme i menší zmínku. Rodina Náprstkova patřila, v té době, k předním vlasteneckým rodinám a často pořádali večírky a sešlosti. Z dopisů Sládka je patrné, že léto na Šternberku trávil i bratr Jaroslava Vrchlického „Béďa“ Frída s rodinou. Vyloučit nelze ani krátkou návštěvu samotného Jaroslava Vrchlického, neboť rodiny se často navštěvovaly. Pouze J. Zeyer byl spíše nestálý a cestoval spíše po celé Evropě, Rusku a Orientu. Na statku „Prak“ pobývala často i teta Šťastných, příbuzná Josefa Kavaliéra ze Sázavy. Sládek to komentuje slovy: „V očích Kavaliérů jsme chudí příbuzní, na které se příliš nedá. I můj časopis Lumír si po čase odmítli předplatit.“
Mgr. Jan Heřman
Výběr z literatury a pramenů:
Kvapil, J. S. 1958: Sládek – Zeyer, vzájemná korespondence. ČSAV Praha.
Jankovič, M. 1960: Josef Václav Sládek. Praha.
Sládek, J. V. 1885: Šternberk na Sázavě. Zlatá Praha., číslo 46.
Heřman, J. 2009: Z ikonografie středního Posázaví. Vlašim.
Новинки кино и телесериалов без рекламы смотрите бесплатно <a href=https://tinyurl.com/4cbt4sf3>здесь</a>