"Bylo to velmi poučné. Dozvěděli jsme se, kdy se můžeme se šikanou setkat. A to hned, jak přijdou děti do dětského kolektivu například venku na pískovišti, ve školce, dokonce v rodině. Následně ve škole, na kroužcích, ve sportovních klubech... Jak lehce a nevinně může vše začít. Jaké dilema pak děti řeší, když se s šikanou setkají už jen jako přihlížející. Co prožívají děti, které jsou přímo obětí.
Dostali jsme několik cenných rad, jak poznat z chování dítěte, že není něco v pořádku, ať už jsou na straně oběti nebo ostatních dětí, které jsou svědky ubližování kamarádovi. Je zajímavé, že pokud začne v kolektivu šikana, děti převážně doma nic neřeknou, mají strach, bojí se agresorů, jen si o tom šuškají mezi s sebou. Proto je i dobré poslouchat, co si děti povídají mezi s sebou.
Následně se hovořilo o tom, jak může také lehce přejít jedno v druhé - být šikanován, šikanovat. Jak máme postupovat, když se něco děje. A na koho se můžeme v případě potřeby obrátit.
Byla nám také doporučena literatura od PhDr. Michaela Koláře, který vydal k tomuto tématu knihu „Cesta k léčbě šikany“.
Na konci semináře byl dán prostor k diskuzi. Maminky hovořily o vlastních zkušenostech, kdy se jejich děti setkaly s agresivním kamarádem, kamarádkou už v tom nejmenším věku. Jaké ony samy měly zkušenosti ze svého dětství, kdy někomu bylo ubližováno od spolužáků nebo jejich vrstevníků."
Co si přát závěrem? Aby šikana neexistovala. A pokud je, nezavírat před ní oči a řešit jí, aby nebylo nikomu ubližováno.
Blanka Škorpová, MC Hvězdička
