domácí podoby jména: Miluška, Míla, Milka, Milunka, Milenka, Slávka
známé nositelky jména:
Miloslava Rezková, provdaná Hübnerová (* 22. července 1950, Praha) je bývalá československá atletka, olympijská vítězka a mistryně Evropy ve skoku do výšky.
PhDr. Miloslava Knappová, CSc., (* 20. února 1936 Nová Paka) je česká jazykovědkyně zaměřující se na onomastiku, zejména antroponomastiku (nauku o jménech živých bytostí).
Miloslava Pippichová-Havelková (24. února 1847 Nymburk – 28. března 1878 Praha) byla česká operní pěvkyně – sopranistka.
osobnost na fotografii:
Miloslava Pippichová-Havelková (24. února 1847 Nymburk – 28. března 1878 Praha) byla česká operní pěvkyně – sopranistka
Její otec, známý právník Matěj Havelka, byl v době jejího narození radou krajského soudu v Nymburku. Rodina byla kulturně a vlastenecky založená, otec vedl jak ji, tak sestru Zdeňku ke vzdělání a hudbě. Do školy chodila v Písku, kde se seznámila s básníkem Adolfem Heydukem. Vedle češtiny a němčiny se také naučila francouzsky, rusky, anglicky a italsky.
Jako pěvkyně měla soprán velkého rozsahu. Jejím prvním učitelem zpěvu byl František Gregora, ředitel kůru v Písku. Po přestěhování rodiny do Prahy pokračovala v pěvecké škole Františka Pivody, který s ní nastudoval více než 25 oper. Herectví, ke kterému měla rovněž velké nadání, se učila u Otilie Sklenářové-Malé. 6. ledna 1867 poprvé vystoupila v Českém zemském divadle jako Eleonora v opeře Trubadúr od Giuseppe Verdiho. K dalším rolím patřila Gilda (Rigoletto), Ludmila (Jan Nepomuk Škroup: Švédové v Praze), Matylda (Gioacchino Rossini: Vilém Tell) a Elvíra (Daniel Auber: Němá z Portici). Její zpěv i herecký projev došly velkého uznání a zajistily ji v divadle stálé angažmá. Dlouho se z něj ale netěšila. Přílišnou námahou při představeních i domácím cvičení u ní propukla nervová choroba hlasu, která si vynutila klid. Na scénu se vrátila v roce 1870 a do prosince 1874, kdy se provdala za Karla Pippicha, uskutečnila řadu koncertů s písněmi Pivody, Dvořáka, Fibicha, Bendla, Skuherského, Glinky i z lidové tvorby.
Účastnila se také humanitárních a vlasteneckých akcí, často pod vedením otce. V Písku propagovala prodej losů na podporu Zdeňky Havlíčkové, dcery Karla Havlíčka. Působila i v Americkém klubu dam. 6. června 1869 se stala první českou ženou – sbormistryní, když na Žofíně dirigovala sboru 50 zpěvaček u příležitosti odhalení pamětní desky Boženy Němcové. Americký klub dam, který tuto slavnost organizoval, jí na památku daroval ozdobnou taktovku ze slonoviny s věnováním „za půvab a eleganci při vedení taktovky”.
Po svatbě v roce 1874 se přestěhovala za manželem do Chrudimi. V letech 1875 a 1876 dál zpívala na koncertech. Pro časopis Světozor v roce 1875 přeložila novelu Z káznice J. A....[1] V únoru 1877 onemocněla a o rok později odjela do Prahy s tím, že odtud bude pokračovat na ozdravný pobyt do města Arco (dnes v italské provincii Trento). Její stav se ale zhoršil a 26. března 1878 zemřela.
