Prvního výročí 21. srpna se husákovští normalizátoři obávali a byli rozhodnuti jakýkoliv projev odporu tvrdě potlačit. Také na
Benešovsku se k tomu připravovali. V budově okresního výboru KSČ musel být stále přítomen jeden tajemník, dva pracovníci sekretariátu a šofér, na závodech pak jeho ředitel. Zvlášť bděle měla být střežena energetická zařízení, rozmnožovací stroje a sirény. Veřejná shromáždění nebyla v kritických dnech povolena, zájezdy, zvlášť ty směřující do Prahy, byly omezeny, sledovala se i nezávadnost promítaných filmů.
Za rok od srpna 1968 se normalizátorům podařilo lidi zastrašit a zbabělá kapitulace předních osob reformního hnutí je natolik znechutila, že projevy odporu k nové "normalizační" politice byly malé a často ustaly už v samém počátku. V benešovském pivovaru se mluvilo o demonstrační stávce, ale k ničemu nedošlo. V nástrojárně ve Vlašimi nechtěli dělníci zahájit práci, ale stačilo několik minut výhrůžek a podvolili se. Také v ESu Divišov zahájili práci o něco později, protože byl vypnut elektrický automat. Dělníci na stavbě silnice u Poříčí nad Sázavou připomněli výročí houkáním klaksonů. Tržba v obchodech ve výroční den klesla na 40%.
Projevila se také protirežimní agitace formou letáků, vyvěšením státních a smutečních vlajek, protestních nápisů. Letáky rozšiřovala skupina Valcha v týneckých závodech, v Čerčanech byly vyhazovány z rychlíku. 18. srpna byli zadrženi a následně v Ruzyni internováni tři vysokoškoláci (Marek, Krejčí, Šefrna) z Krhanic a z Týnce. Byli přistiženi při výlepu letáků na restauraci v Krhanicích. V noci na výroční den byl vyvěšen smuteční prapor na kostele v Miličíně, Domašíně, Olbramovicích a v Netvořicích. Ve Vlašimi se objevil nápis „Husáku, tentokrát ti to vyšlo, ale do roka a do dne ti to nevyjde. Nedáme se - svoboda a pravda zvítězí“. Vůz státního statku Benešov jezdil se státní vlajkou. Prý ho řídil účetní z Chvojna. Na silnici v Heřmaničkách a ve Střezimíři byla napsána protirežimní hesla. Nikdo je nechtěl odstranit, ale nakonec byla do 17 hod. zamalována. Vojáci základní služby rozbili rudé hvězdy na hrobech rudoarmějců na hřbitově v Týnci. Šlo spíše o projev vandalství než o politický protest.
Počítalo se s tím, že svůj úkol a smysl své existence splní i lidové milice. Podle plánu měl být stav LM na okrese 405 mužů, skutečný počet byl 294 příslušníků této ozbrojené nezákonné organizace. Velitelem byl soudruh Adamec a štáb tvořili nejspolehlivější členové strany (Stuchel, Rouček, Sládek, Řezba). Milice měly na jednotlivých závodech různou úroveň. V Metazu Týnec sloužilo v milici 49 mužů a byli prý politicky na výši, zatímco milice Jawy (53 mužů) měla jen průměrnou kázeň. Vynikající úroveň měli milicionáři Nářadí Bystřice (15 členů), ty bylo možné nasadit kamkoliv, zatímco pozice milic v Tesle Votice byla oslabena odchodem 40 členů z KSČ. V oddíle traktorové stanice Olbramovice zůstalo jen 8 mužů, zde měla úspěch kampaň za zrušení milic podporovaná i předsedou zdejší závodní organizace KSČ. Nejmobilnější byly milice Blanických strojíren Vlašim. Měly mít, a také měly, 90 členů a stály pevně za husákovskou politikou totality.
Ve výroční den odjelo do Prahy z Benešovska 46 milicionářů. Přepravily je autobusy, dva gazy a pro štáb byla přistavena Volha. Stravu zajistil předseda ONV, s ní byli spokojeni, ale stěžovali si na nevhodné oblečení. Vysazeni byli na Náměstí republiky a dostali úkol provést clonu tohoto náměstí a ulice Na Poříčí až po obchodní dům Bílá labuť. O průběhu jejich akce nejsou žádné zprávy, takže zůstaly asi jen pasivní hrozbou.
První výročí 21. srpna už proběhlo v ovzduší normalizačního strachu a k demonstracím došlo jen v Praze a ve větších městech.
-Rn-
