V roce 2017 jste mohli vidět velkou samostatnou výstavu Jana Kováříka v Galerii Středočeského kraje (GASK) pod názvem XUSHI/ Hmota prázdnoty. Na výstavě představil samotné sochařské formy, namísto výsledných odlitků. “Tvůrčí nástroj, který jakožto součást výrobního procesu zpravidla zůstává „utajeně“ v ateliéru, zde naopak vstupuje do výstavního prostoru jako umělecké dílo. Obyčejný kus sochařského vybavení se tak proměňuje v cosi jako ready-made, konceptuálně provokativního objektu, který klade řadu zásadních otázek vztahujících se k přítomnosti a nepřítomnosti, originálu a kopie… Autor nás tak nutí přemýšlet nad samotným smyslem sochařství a umění obecně,” říká o Kováříkově tvorbě vedoucí uměleckého oddělení Richard Drury.
Při pohledu na jeho dílo je patrné, že se nejedná o tradiční sochu, přestože jeho sochařské postupy jsou takřka klasické. Vyrábí „postaru“ hliněné formy, pracuje s tradičními materiály. Nezavrhuje však ani materiály na bázi syntetiky, tedy „neklasické“ a vnímané spíše jako neušlechtilé. I v případě těchto takzvaně neušlechtilých hmot vždy důsledně usiluje o dokonalý výraz formy.
Svými díly je Jan Kovářík zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze a v mnoha soukromých sbírkách u nás i v zahraničí. Mezi jeho další úspěchy patří například výhra v prestižním soutěži Prahy 6 na pomník Marie Terezie, který bude stát u Prašného mostu.
Text a foto: Kolektiv autorů MUD Benešov
