„Nalezené písemnosti i ostatní věci budou předány odborníkům Národního památkového ústavu v Praze k detailnějšímu prozkoumání, zaevidování a ke konzervaci,“ řekla kastelánka Sázavského kláštera Slávka Matoušová. „Počítáme s tím, že faksimile, tedy věrné kopie nalezených rukopisů, později vystavíme v expozici kláštera,“ dodala.
U dřevěné hrotnice kříže byla nalezena listina z roku 1850 psaná česky písmem zvaným „kurent“, německou obdobou novogotického kurzívního písma. Byl u ní malý balíček se dvěma dvacetikrejcarovými bankovkami a útržky dalšího, také zřejmě peněžního lístku. Schránka vyjmutá z měděné makovice obsahovala latinsky psaný text opatřený dvěma otisky pečetě nejspíše posledního benediktinského opata Sázavského kláštera Leandra Kramáře z doby před zrušením kláštera v roce 1785 Josefem II. Na originál tohoto rukopisu pak v polovině 19. století sepsal farář sázavské farnosti Náhlovský úhledným humanistickým písmem v českém jazyce záznam o poškození věže při vichřici. „Podle prvního náhledu listina zřejmě popisuje poslední rekonstrukce věže a napsali ji v první části krásným rukopisem benediktini před zrušením kláštera,“ řekl duchovní správce sázavské farnosti u sv. Prokopa Radim Cigánek, který se spolu s kastelánkou a sázavským starostou Petrem Šibravou zúčastnil otevření schránky.
Kromě rukopisu obsahovala plechová krabička mimo jiné v tištěném letáku zabalenou hrst pravděpodobně prsti ze Svaté země, minci, dva medailonky s vyobrazením sv. Benedikta a přívěsek ve tvaru kříže.
„Je zajímavé, že tam byly věci, které se pravděpodobně týkají Svaté země, života Ježíše Krista, tedy důkaz toho, že generace před námi měly opravdu hluboké zakořenění. Byly si vědomy toho, že vztah k Ježíši Kristu a k Matce Boží nás dokáže přenést nejistými obdobími v lidských dějinách. Nyní žijeme také v době určitých nejistot, ale možná v tom 18. století, v době rušení klášterů, také mniši zažívali něco podobného,“ poznamenal Pater Radim Cigánek.
Nalezené věci jsou podle něj důkazem kontinuity křesťanské éry od počátku Ježíše Krista přes 5. století sv. Benedikta, zakladatele západního mnišství, jeho následovníky, kteří žili od dob sv. Prokopa na Sázavě, až k poslednímu sázavskému opatovi na konci 18. století, kdy Josef II. kláštery zrušil. „Zápis svědčí o tom, že duchovní správu sázavského kláštera potom převzal v 19. století farář běžné farnosti. Je mi velkou radostí a potěšením, že mohu pokračovat v této duchovní správě, v péči o svěřené duše, lidi, kteří zde žijí, pracují a snaží se modlit, že jsem tak mohl vstoupit do této kontinuity dějin,“ dodal Pater Radim Cigánek, který se duchovním správcem sázavské farnosti stal teprve před měsícem.
Kříž, makovici a rozetu z vrcholu 56 metrů vysoké věže kostela sundali horolezci z pražské firmy Lanostav. Zahájili tím opravu střechy věže, včetně krovu a výměny šindelové krytiny a hodinového ciferníku. Rekonstrukce bude stát v jednotkách milionů korun a měla by být hotova v příštím roce.
Předchůdcem současné podoby funkčního římskokatolického barokního kostela Panny Marie, sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa byl původně dřevěný chrám vystavěný poustevníkem a opatem Prokopem a jeho souputníky na začátku 11. století. Dřevěný kostel převrstvil románský chrám, s jehož stavbou začali slovanští mniši kláštera v poslední čtvrtině 11. století a dokončili jej latinští mniši ve 12. století. Po svatořečení sv. Prokopa Římským papežem (r. 1204) románský chrám začal ve 13. století nahrazovat chrám v gotickém slohu, na jehož stavbě se podílela huť Matyáše z Arrasu. Dokončeno z plánovaného trojlodí bylo ale jen kněžiště a jižní loď s monumentální věží, neboť vpádem a vyhnáním benediktinských mnichů byly práce na 200 let přerušeny. Od poloviny 17. století se barokně upravené kněžiště gotického chrámu stalo celistvým chrámem, v polovině 18. století po požáru přibyly rokokové prvky a prostor trojlodí je nyní chrámovým nádvořím.
Jaroslava Tůmová
