Řeku Sázavu brzdí do vzdálenosti asi 3 kilometrů, téměř až k Pikovicím. Na soutoku nalezneme zbytky městečka Sekanka z 13. století, které zde plnilo s Ostrovským klášterem funkci hospodářského a kulturního centra.
Záhy po zániku městečka Sekanka (1278), které bylo napadeno Branibory, dochází k rozkvětu obce Davle (Dawel, Davja, ves Davova). Od raného středověku se stala tržní obcí, měla svůj znak (1665) a řadu práv. Bylo to dáno především její polohou a strategickým významem. Stala se křižovatkou vodních i pozemních cest. Sevřenost terénu ale nedovolovalo, aby se z obce stalo velké město. Významnou roli zde hrála místní čtvrť Kilián, protilehlá obec Sázava a obec Sloup. Kostel sv. Kiliána sloužil dlouho jako farní i pro vzdálenou obec Štěchovice. Přestože si židovská obec postavila později vlastní synagogu, pohřbíváni byli židé většinou až do vzdálené Dobříše. Po II. světové válce synagoga zanikla. Davle se prostírala na levém břehu Vltavy, přímo u soutoku řek a do katastru obce patřila i její část Radčany, samoty: Javorka, Libřice, Šerpina a Kilián. Poprvé je městečko písemně připomínáno v roce 1310, v bule papeže Klimenta V., kterou stvrzuje statky sousedního kláštera Ostrovského. Dá se předpokládat, že malá osada zde stála již před založením kláštera v roce 999. V husitských válkách lokalitu i s mlýnem získal Jakub z Řiťky, kterou mu věnoval roku 1436 císař Zikmund. Král Ladislav potvrdil ostrovským mnichům vlastnictví kláštera i Davle, aby se mohli roku 1457 do zmíněného kláštera vrátit. Situaci lokality v období husitské revoluce jsme popsali níže a plenění se nevyhnulo ani městečku Davli. V období renesance opat Jan Zlatoústý - Kladrubský udělil roku 1604 davelským osadníkům právo vařit pivo a v městečku měl i svou krčmu. Roku 1711 vystavěl opat Emilian Koterovský v Davli pivovar a značně zvelebil obec (K. Vančura). Po zrušení kláštera (1785) byla Davle připojena se statkem Slapským a odtud spravována administrativní c.k. státních statků až do roku 1825. Davle se Slapy byla prodána rytíři Karlu Bedřichovi z Korb -Wedenheimu, který se stal patronem kostela sv. Kiliána v Davli. V průběhu I. světové války získala Davelské panství pražská Agrární banka, od které jej zakoupil český průmyslník, majitel železáren a president pražské obchodní komory Leo Bondy. Po něm dědí majetek Emil a Egon Bondy. Obec proslula šikovnými řemeslníky, kteří se sdružovali do cechů a řídili je mistři a tovaryši „Osmera řemesel“. Již v polovině 19. století byl v Davli panský pivovar, výrobna potaše, mlýn s pilou (papírna), dvě hospody a mimo obec stála i cihelna. Rozvíjela se zde rychle výroba cihel a těžba kamene. V celém okolí se vyskytovala řada menších i větších hrnčíren a tato tradice se uchovala do dnešních dnů.
Nejstarší známé vyobrazení Davle máme na rozsáhlém panoramatu Davida Altmanna z roku 1640. Akvarel nám zobrazuje soutok Sázavy s Vltavou, ale i zbytky Ostrovského kláštera, gotickou podobu kostela sv. Kiliána a široké okolí. Toto podrobné panorama má charakter mapy a bylo vypracováno při příležitosti splavňovacích prací na Vltavě za opata Krišpína Fuka. Zachycuje lokalitu od Prahy až ke Slapům, včetně řeky Sázavy. Ostrovský klášter a okolí je zobrazováno na řadě rytin z konce 19. století. Rytiny Františka Chalupy (1828-1887) z roku 1857 zobrazují „Zbytky kláštera sv. Jana na Ostrově u Davle na Vltavě“. Pár koní s jezdcem táhne šíf po potahové cestě při břehu ostrova. V pozadí jsou patrné zříceniny kláštera. Jiná autorova grafika znázorňuje obec Davli a soutok. Další panoramatická rytina Františka Chalupy z roku 1867 zobrazuje kapli sv. Kiliána se zbytky Ostrovského kláštera v pohledu ze severu. František Chalupa byl mistr litografie v závodě Medau v Litoměřicích, přispíval do časopisů Květy, Světozor, Zlatá Praha, kde najdeme řadu jeho rytin z této lokality. V časopise Světozor (1872) publikoval svůj cestopis po Sázavě i Edvard Herold, který studii doprovodil 33 perokresbami z povodí Sázavy. Kostel sv. Kiliána je i na dobové rytině Antonína Levého ( 1845- 1897), studenta pražské Akademie a Akademie v Mnichově. A. Levý (LEWY) kreslil přímo na dřevorytecký štoček a později tvořil předlohy i pro zinkografii. Zobrazil několik pohledů na „Svatojánské proudy“. Pracoval i pro rozsáhlejší dílo: „Ottovy Čechy“.
Spojení této lokality s okolním světem bylo ještě koncem 19. století poměrně nesnadné. Od poloviny šedesátých let 19. století sem zajíždějí již parníky „Pražské paroplavby“, která zaměstnávala davelské nebo štěchovické plavce. Paroplavbu nám dokresluje dobová ikonografie. První snímky zdejších parníků se objevují již koncem 19. století. Skály zde sahaly až k samotné řece a budování nových silnic bylo značně problematické. V zimě bylo možné přejít zamrzlou Vltavu a serpentinou kolem Maškova mlýna pokračovat přes Oleško na Prahu. V roce 1857 započala stavba silnice po levém břehu mezi Zbraslaví a Davlí. O deset let později 1869 zde byla zřízena i pošta. Revoluční zvrat přináší postupná výstavba železnice. (Dobříšská železnice byla otevřena v roce 1897. Po otevření dobříšského úseku se přesunuli italští tuneláři s ostatními stavbaři na pravý břeh Sázavy a Vltavy). Byl zprovozněn úsek mezi Skochovicemi a Jílovým o délce 17 km (1897). Další úsek byl otevřen a posvěcen až po třech letech dne 1. května 1900. Pravobřežnímu nádraží chyběla přístupová komunikace, proto bylo v roce 1898 rozhodnuto o výstavbě mostu. Stavba davelského mostu byla zadána České strojírně Kolben- Daněk a slavnostně byl most otevřen 3. září 1905. Most se stal velmi populární po natáčení amerického válečného filmu „Most u Remagenu“ (1968). Koncem 19. století sílí zájem o archeologii (již v roce 1799 byl na sutinách kláštera objeven vzácný corpus Krista, patrně ze začátku 13. století). Po velké povodni v roce 1890 se po opadnutí vody objevily základy Ostrovského kláštera. V letech 1898- 1900 zde započal prvý archeologický výzkum a vykopávky. Průzkum probíhal i v letech 1907. 1925 a v období 1933- 34. Výzkum vedl M. Richter a fixaci zbylého zdiva realizoval Jindřich Kutil z Vinic se svým otcem. Nálezy byly vystaveny v muzeu v Roztokách u Prahy a dnes jsou součástí nové expozice muzea v Jílovém u Prahy, která stojí rozhodně za prohlídku. /pokračování/
Výběr z literatury:
Pavelčík, V. 2009: Krajem soutoku Vltavy se Sázavou. MF Praha
Heřman, J. 2012: Z ikonografie dolního Posázaví. II. díl (v tisku)
Novák, J. 2007: Historie a současnost Davle. OÚ Davle.
Podlaha, A. 1909: Posvátná místa království Českého. Praha.
