Události, které se staly před 70 roky, si ve dnech 8.a 9. září připomněli v Neveklově. Již 14. března 1942 se na Neveklovsku objevily první zlověstné vyhlášky, oznamující zdejším obyvatelům, že se budou muset vystěhovat ze svých domovů v zájmu zřízení cvičiště zbraní SS. A tak se po poslední sklizni roku 1942 museli vypravit smutní a vystrašení obyvatelé do nejistoty nových domovů. Celkem bylo z prostoru mezi řekami Vltavou a Sázavou vyhnáno v pěti etapách 17.647 obyvatel.
Čas je na jednu stranu milosrdný a dává zapomenout na mnohé smutky, čas je však i neúprosný a tak přímých účastníků těchto dramatických událostí každým rokem ubývá. Proto bylo letošní Ohlédnutí věnováno především rodákům a pamětníkům. Pietního aktu na náměstí se zúčastnila řada významných hostů – starostů, historiků a přátel Neveklova. Nechyběla ani paní spisovatelka Eliška Horelová, čestná občanka Neveklova, autorka působivé knížky Kluci ze zabraného. Symbolicky byl pokřtěn i nový almanach Ohlédnutí, který obětavě sestavil dokumentarista a milovník tohoto kraje profesor Václav Šmerák. Mezi stovkami účastníků byl také poslanec Parlamentu ČR Jan Vidím a senátoři Tomáš Töpfer a Karel Šebek. Velkým dojmem zapůsobil pečlivě připravený alegorický průvod vyháněných lidí za hrozivého doprovodu vojáků SS na motocyklu.
Pro návštěvníky Neveklova byly připraveny celkem čtyři výstavy na téma válečných událostí, lidí bez domova a zmizelých sousedů. Výstavy byly situovány v nově dostavěném domě na náměstí a v tísnivém prostoru zchátralé synagogy.
Studenti Obchodní akademie pozvali pamětníky do své školy na besedu a představili zde originální filmové dokumenty. V kostele Máří Magdalény v Bělici vystoupil k poctě tomuto kraji houslový virtuos René Kubelík a kytarista Miloslav Klaus. V neveklovském kině proběhl malý festival filmů s válečnou tématikou. Nedělní odpoledne se pak neslo v duchu retro - hesla „Ve tři po válce v Neveklovské sokolovně.“
Na přípravě letošních akcí se podílelo obrovské množství dobrovolníků, pomocníků a sponzorů. Ti všichni zasluhují plné uznání. Odměnou byla hojná účast diváků a posluchačů, kteří vytvořili důstojnou a přátelskou atmosféru. Všichni se pak shodli na tom, že historii je třeba připomínat nejen z piety ke zmařeným lidským životům, pro posílení skutečné lásky k vlasti i pro budoucnost, aby se hrůzy druhé světové války již nikdy neopakovaly.
Text a foto Karel Šebek
