Bývalá piaristická kolej v Benešově vzbudila pozornost jezuitů v roce 1930, když se dozvěděli, že ji od piaristů odkoupilo pražské arcibiskupství. Bylo to v době, kdy řád uvažoval o zřízení vlastního filozofického studia, a bylo třeba najít vhodnou budovu. Tehdejší provinciál P. Leopold Škarek vstoupil v jednání s arcibiskupem Františkem Kordačem a posléze i s provinciálem piaristů Jindřichem Gregorem. Původním záměrem bylo kolej koupit, avšak kvůli podmínkám, které piaristé spojovali s převodem majetku na jezuity, od původního záměru upustili a stali se posléze jejími nájemci. Vlastníkem zůstalo pražské arcibiskupství.
Správu koleje a kostela sv. Anny tak jezuité převzali v létě 1933 a dům se stal v rámci jezuitské provincie rezidencí. O dva roky později se stal dům sídlem noviciátu, který sem byl přesunut z Děčína, a získal po právní stránce statut koleje (velkého řeholního domu). V roce 1938 pak byl v Benešově otevřen filozofický institut, na němž působil již zmíněný F. Šilhan.
František Šilhan se narodil 7. ledna 1905 v Nové Vsi u Šumburka nad Desnou. Po ukončení obecné školy studoval na německém gymnáziu v Bohosudově. V roce 1923 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát započal v Trnavě a po šesti měsících byl přeložen na Velehrad, kde v roce 1925 složil své první sliby. Středoškolská studia ukončil v roce 1927 maturitou na gymnáziu v Praze Bubenči. Po té studoval filozofii v holandských městech Ouenbosch a Nijmegen. Teologii dokončil v Maastrichtu. Kněžské svěcení přijal v roce 1933. V letech 1934 - 1936 absolvoval ještě speciální přípravu na filozofické fakultě Gregoriánské univerzity v Římě, kde byl prohlášen doktorem filozofie s právem učit filozofii na jezuitských vysokých školách. O rok později založil Filozoficko-sociologický institut v Benešově a v letech 1938 – 1942 zde vyučoval filozofii, racionální a experimentální psychologii a jeden rok i dějiny filozofie. Pro posluchače vydal latinská skripta Psychologia experimentalis a Kosmologia. Po zabrání benešovské koleje nacisty v roce 1942 odešel na Velehrad, kde pokračoval v pedagogické činnosti. V roce 1945 krátce působil v Brně, kam se ústav přestěhoval.
26. listopadu 1945 se stal provinciálem České provincie Tovaryšstva Ježíšova a vzhledem k tomu, že byl velmi schopným organizátorem a všeobecně váženou osobností ve vědeckých kruzích doma i v zahraničí, dostal se v době nesvobody záhy do zorného pole státní bezpečnosti. Z toho důvodu byl i jedním z prvních odsouzených v soudních procesech, které byly zinscenované s církevními představenými.
Poúnorový totalitní režim právem viděl v církvi nebezpečí pro své mocenské nároky, a proto Gottwald vyhlásil církvi boj. Jedním z prvních úderů bylo v březnu 1950 zatčení představených mužských řeholí. Mezi zatčenými byl i P. František Šilhan. V nezákonném procesu, který se konal 31. 3. – 5. 4. 1950 byl obžalován z velezrady a odsouzen na 25 let do vězení. Výše trestu sama o sobě vypovídala o tom, jak moc se režim P. Šilhana obával. Z vězení byl propuštěn až v roce 1965.
Po propuštění se angažoval v samizdatu a ve spojení s Josefem Zvěřinou a Oto Mádrem koncipoval vnitřní intelektuální síť českého disentu. Jako řádový představený organizoval tajná filozofická studia, nutná jednak ke kněžské formaci, jednak k prohlubování filozofického vzdělávání kněží. Udržoval styky s univerzitami v Lovani, Římě, Innsbruku a Mnichově. Dosáhl toho, že řádová formace nebyla ani v padesátých, ani v pozdějších letech ukončena. V roce 1971 předal úřad provinciála P. J. Pavlíkovi zejména proto, aby umožnil bezpečnou komunikaci uvnitř řádu, protože on sám byl neustále sledován.
Žil pak v Radvanově u Mladé Vožice a posléze na Moravci u Nového Města na Moravě. Zemřel 13. února 1985. Jeho pohřbu se zúčastnili dva biskupové, 117 kněží, 48 českých a 54 slovenských členů SJ, kolem sta řádových sester a mnoho věřících. Množství účastníků odpovídala i asistence StB, která pohřeb monitorovala a jeho aktéry posléze perzekuovala.
PhDr. Libuše Váňová