Z bylinek je na žaludek již přes 3.000 let tradičně využíván hořec žlutý (Gentiana Lutea). Staří Egypťané a Římané jej užívali k podpoře k jídlu, dezinfekčnímu vyčištění ran, při střevních parazitech, trávicích potížích, onemocnění ledvin a při menstruačních potížích. Čínští lékaři ji předepisovali na trávicí potíže, bolesti v krku, bolesti hlavy a při artritidě. V Indii se doporučoval proti horečkám, pohlavním chorobám, žloutence a onemocnění jater. Ve středověku byl populární, protože nedráždil střeva jako jiné byliny na podporu trávení.
Kořen hořce obsahuje gentianin, hořce chutnající sloučeninu, která podporuje tvorbu slin a žaludečních kyselin. Podává se před jídlem. Odborná instituce vyhodnocující léčivé rostliny doporučuje kořen hořce jako léčebný prostředek při ztrátě chuti k jídlu a při zažívacích potížích. Další jeho využití je v léčbě artritidy, anorexie, ke zlepšení činnosti jater a k vyvolání menstruace. Proto by se mu měly vyhnout těhotné ženy, dále lidé s vysokým krevním tlakem. Vysoké dávky mohou podráždit žaludek. Dávkování: užívat prášek rozemletého kořene (množství na špičku nože) 15 minut před jídlem pro podporu žaludečních šťáv.
-AM-
Kořen hořce žlutého.
