* Jak dlouho se zajímáte o piaristy a co vás k nim přivedlo?
„Ve školním roce 1971/72 jsem se jako student třetího ročníku učitelství dějepisu a latiny na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze vzhledem k zájmu o regionální dějiny Podblanicka zapsal do semináře našeho krajana, dnes významného emeritního profesora Josefa Petráně, narozeného v Ouběnicích v roce 1930. Ten patřil již tehdy k učitelům, kteří často přesně odtušili budoucí zaměření studentů. Doporučil mi, abych se z kulturních dějin, ke kterým jsem měl rovněž velmi dobrý vztah, začal zabývat dějinami středního školství v Benešově v 18. století, které do té doby nikdo systematicky nezpracovával. To provozovali piaristé. Začal jsem studovat i odkaz jejich zakladatele, španělského kněze sv. Josefa Kalasanského a systematiky o nich bádat v archivech.
Postupně mne tento řád začal zajímat jako celek. Při svém působení ve východních Čechách v Okresním muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou v letech 1975 - 1979 jsem občas dojížděl do Krakova za exprovinciálem polské provincie řádu piaristů, za významným historikem P. Janem Bubou (†1983). Poznal jsem i posledního českého piaristického exprovinciála P. Josefa Ambrože Stříteského (†1989) z Litomyšle. Po roce 1989 jsem spolupracoval se slovenským provinciálem P. Josefem Horvátikem (†2009), s piaristou P. Pavolem Kollárem (*1953) a polským piaristou P. Jerzym Szwarzem (*1962), který působí na Moravě, a dalšími piaristy ze Strážnice. V roce 2004 jsem byl v lednu jmenování čestným členem řádu piaristů. V roce 1982 jsem se setkal v Římě s významným historikem Claudiem Villá Pallá (†2000). Generálního představitele tohoto řádu, jeho zástupce pro Evropu a řádový archiv, navštěvuji pravidelně v Římě od roku 1992.“
* O piaristech jste napsal již nespočet článků a také dvě knihy. Představíte nám je?
„Článků je opravdu mnoho. Jejich bibliografické údaje je možné od roku 1995 najít v seznamech publikační činnosti zaměstnanců Národního archivu v Praze, kde jsem byl zaměstnán do 31. prosince 2014. První knihu Piaristé, tradice benešovské vzdělanosti a kultury (Benešov 1995, 115 s.) jsem napsal z podnětu ředitele tehdejší Galerie výtvarného umění, předchůdkyní dnešního Muzea umění a designu, pana Mgr. Tomáše Fassatiho, s kolektivem autorů, v němž figurovaly některé tehdejší významné osobnosti, jako např. dnes již nežijící pan starosta Benešova ing. Mojmír Chromý, heraldik, nebo PhDr. Eva Procházková, okresní archivářka.
Druhou knihu Osmý div světa. Fenomén gymnázia v Rychnově nad Kněžnou od založení do reforem Marie Terezie s přesahy na začátek 19. století., (OFTIS Ústí nad Orlicí, 2014, 208 s., ISBN 978-80-7405-338-0) jsem napsal v souvislosti s výročím 300 let od příchodu piaristů do Rychnova nad Knežnou a založením zdejšího gymnázia. Jsem rád, že jsem mohl o každém ze dvou rozdílných regionů, které mne zaujaly, napsat knížku, která ukazuje, jakým přínosem přítomnost piaristického řádu pro šíření školství a kultury v oblastech těchto pozapomenutých regionů byla.“
* A co je nového s čtenáři Jiskry známým Jeremiášem Soudným?
„P. Jeremiáš Soudný a Matre Dolorosa (*2.10. 1702 Benešov, †19.3. 1768 Kroměříž, provinciál českomoravskoslezské piaristické provincie 1760 - 1766) se vlastním jménem jmenoval Šimon. Vzdělání získal pravděpodobně v piaristické koleji v Benešově, kde v něm vzbudil významný astronom rektor P. Eugenius Sebastiani z Častolovic (*28.2. 1681 Chrudim, †25.3. 1762 Benešov) zájem o kulturní dění. Do piaristického řádu vstoupil v Lipníku nad Bečvou dne 19.10. 1719. Vedle konopišťského rodáka piaristy Jaroslava Schallera byl vlastně druhým nejznámějším piaristou z Benešova. Vzhledem k tomu, že byl významnou řádovou osobností evropského formátu, je třeba si jeho život a dílo neustále připomínat. Bohužel čas letí dál a ne vždy vy můžete jako redaktoři Jiskry události jeho života v patřičném intervalu uveřejnit, stejně jako mne se z technických důvodů občas nepodaří část o jeho životě napsat. Pokusím se tedy občas na něho vzpomenout alespoň zveřejněním nějakých zajímavých střípků z jeho života. Můžeme však časem doufat, že ze střípků půjde sestavit nějaká větší monografie v podobě obsáhlejší studie nebo publikace.“
* S benešovskými piaristy seznámíte také návštěvníky přednášky v Muzeu umění a designu Benešov? Na co se mohou těšit?
„Nevím. Ono říci někomu těšte se, nepůsobí vždy zrovna tím správným dojmem. Snad by posluchače mělo zaujmout to, že se setkají s historickými osobnostmi, které nám zanechaly svůj odkaz zvláštního humanismu starých kantorů a pedagogů, jejichž působení by se možná líbilo i nám, kdybychom v té době žili. Vždyť i dochovaná hudba z barokní doby nám zní jako z pohádky. Budeme si to moci ověřit na ukázce z Kalousovy skladby Missa brevis in F. Připomeneme si také tehdejší školní divadlo a vztah učitele z Benešova a žáka z Východních Čech, srovnáme i oslavy třistaletého působení piaristů v Benešově a Rychnově (s promítnutím diapozitivů z gymnázia v Rychnově nad Kněžnou). Mohli bychom se zamyslet i nad tím, zda se dějiny škol vyvíjely jako chaos, nebo zda lze hledat již v těchto dobách nějaké podněty pro rozvoj škol a kultury vůbec.“
