Paní ředitelkou je tu od roku 1997 Taťána Mastná. Jak se mi svěřila, ve školství pracuje něco málo přes 30 let. Ředitelkou je však již od roku 1995, kdy nastoupila do MŠ v Petroupimi. Poté se v roce 1997 stala ředitelkou MŠ Dukelská. „V té době to byla školka se šesti třídami. V roce 2003 k ní byla připojena MŠ Longenova, jako odloučené pracoviště. A na jaře 2013 jsme se ještě rozrostli o kontejnerovou přístavbu Na paloučku, která byla postavena naproti staré budově v Dukelské ulici,“ svěřuje mi na úvod našeho povídání paní ředitelka.
Asi je velmi náročné stát v čele tak velké instituce…
„To máte pravdu, je to náročné. V mateřské škole pracuje 40 zaměstnankyň, z toho 25 učitelek. S právní subjektivitou v roce 2003 přibylo mně, jako ředitelce, spoustu nových povinností. Musela jsem se naučit orientovat v zákonech a zvládat ekonomické záležitosti, být dobrým manažerem. Současně vést učitelky po stránce metodické. Také komunikovat s rodičovskou veřejností.“
Je v našem regionu podobně velká školka?
„Pokud vím, tak ne. Naše je největší.“
Má školka nějaký speciální výukový program, nějaký projekt?
„Ve školce probíhá předškolní vzdělávání podle Rámcového programu pro předškolní vzdělávání. Náš školní vzdělávací program se jmenuje „Putování za peříčky kohoutka Sedmipírka“. V tematických celcích a formou hry se děti postupně seznamují se vším, co potřebují ve svém věku znát a umět a připravují se na vstup do základní školy v šesti letech. Samozřejmě, máme i priority, jsou to výchova ke zdraví, estetická výchova a ekologická výchova.“
Zřejmě máte během výukového programu bohatou nabídku kulturních akcí pro děti, divadlo… Můžete uvést některé z nich?
„Divadelní představení jsou pravidelnou součástí vzdělávání v naší školce. Většinou jezdí umělecké soubory k nám, občas s nejstaršími dětmi vyjíždíme do divadla v Táboře. Kromě divadel míváme ve školce i představení jiného charakteru, např. muzikály, bublinkovou a balónkovou show, kouzelníky a klauny. Také interaktivní představení. Součástí vzdělávání jsou programy s dopravní tématikou a ekologické dílny.
„Nesedíme“ ale jen ve školce. Naši předškoláčci vystupují na vítání občánků na radnici a také navštěvují domov důchodců, kde babičkám a dědečkům většinou před Vánoci zazpívají a recitují. Tím přispívají k jejich předvánoční pohodě.“
Podívejme se ještě na kroužky. Co mezi rodiči všeobecně tolik oblíbená (snad až moderní) keramika, angličtina či počítače? Jaké se osvědčily?
„Otázka kroužků je v poslední době docela problematická. Dnešní rodiče si myslí, že dítě něco zmešká, když nebude již v předškolním věku navštěvovat spoustu kroužků. Co děti v tomto věku ale nejvíc potřebují, je hra a to, aby se jim věnovali jejich vlastní rodiče. Ne, aby péči o své děti delegovali na vedoucí kroužků nebo trenéry. Čas, který svému dítěti věnují, nic nenahradí. Pokud chcete znát můj názor, tak já osobně doporučuji vše, co se týká pohybu. Samozřejmě, od určitého věku - atletika, bruslení, lyžování, tanec, fotbal, floorbal, atd. Protože pohybu mají dnešní děti málo a bylo by dobré je ke sportu přivést, a to nejlépe příkladem rodičů.“
„Ale k těm kroužkům. Samozřejmě je také nabízíme, i když se dítěti ve školce dostane všeho, čeho by se mu mělo při vzdělávání dostat. Rodiče si kroužky přejí, tak se snažíme vyhovět. V tomto školním roce nabízíme tanečky, keramiku a seznamování s angličtinou. Realizujeme je ve spolupráci s externími lektory a až v odpoledních hodinách. Školský zákon nedovoluje praxi z minulé doby, kdy kroužky vedly učitelky ze školky a tyto probíhaly během dne a v pracovní době těchto učitelek. Vím, že Česká školní inspekce (ČŠI) toto negativně hodnotila v některých školkách, které navštívila, a zdůvodňovala to tím, že se jedná o porušování rovného přístupu ke vzdělávání dětí. Děti, které by takové kroužky navštěvovaly, by byly zvýhodněny oproti ostatním, a to je podle ČŠI porušení zákona.“
Jak hodnotíte spolupráci s rodiči?
„Spolupráce s rodiči našich dětí je asi přibližně stejná jako v jiných školkách. Jsou rodiče, kteří se zajímají o to, jak jejich dítě ve školce prospívá, jak se chová, nabízejí školce pomoc při akcích, nebo i nějakou tu korunu jako sponzorský dar, ale jsou i rodiče, kteří neustále spěchají a nevšímají si nástěnek v šatnách, nečtou informace, které jim potřebujeme předat. A to nám často ztěžuje práci. Celkově si ale na naše rodiče nemůžu stěžovat. Já i moje paní učitelky, myslím, umíme s rodiči komunikovat, a proto se s nimi většinou v klidu domluvíme.“
Má školka nějaké sponzory? Třeba i mezi rodiči?
„V tomto školním roce se mi nepřihlásili žádní rodiče, kteří by chtěli školku finančně podpořit. V minulosti jsme dostávali kolem 20 tisíc ročně, ale letos ne. Je těžká doba. Pokud bychom nějaké peníze dostali, koupila bych další interaktivní tabuli. Máme jen jednu, ve školce v Dukelské. Děti práce u ní velice baví. Jsme ale moc rádi, že jsme se s rodiči dohodli, že budou svým dětem doma prát jednou měsíčně lůžkoviny a že na začátku školního roku, a podle potřeby i v průběhu, donesou pro potřebu každé třídy toaletní papír, mýdlo a papírové kapesníčky. To školce také pomáhá.“
Všimla jsem si, že budujete „novou“ zahradu…
„Když se ptáte na zahradu, tak Vám musím říct, že z ní máme radost. Mluvím teď o zahradě u staré školky v Dukelské ulici. V loňském roce se nám podařilo ve spolupráci se zřizovatelem a s dotací z Evropských fondů zahradu zrekonstruovat na přírodní vzdělávací zahradu. Duhovou cestičkou za poznáním děti projdou a na mnoha stanovištích se budou učit o přírodě. Až zahradu na jaře úplně dokončíme, budou tam domečky pro broučky, hravý potůček, kompostoviště, mlhoviště, sluneční hodiny, budky pro ptáčky, labyrint ze živého plotu, záhony pro pěstování květin a zeleniny, iglú z vrbového proutí a mnoho dalšího.“
Děkuji za rozhovor a přeji, ať se všechny Vaše plány zdaří.
text a foto: -if-
