Vezmeme si příklad Pirátů, kteří v minulosti přišli s myšlenkou prosadit větší množství úředních kroků, které si budu moci na úřadech vyřídit lidé prostřednictvím internetu. Je to téma týkající se všeobecně vztahu institucí a klientů, které lze celkově hodnotit podobně jako uživatelskou příjemnost programů. Co se týká samotných úřadů, je myšlenka Pirátů poměrně snadno realizovatelná, protože úřadům lze mnohé věci různými předpisy nařídit. Nyní by však Piráti měli přikročit k dalšímu kroku, který může být už náročnější, ale je velmi potřebný. A sice tlačit na větší uživatelskou přátelskost služeb včetně zdravotnictví. Náročnost může být způsobena tím, že soukromé subjekty lze hůře nutit (spoléhá se tu naivně na trh), ale nemožné to není.
Ve zdravotnictví je otázka užití elektronické komunikace také aktuální, samotní zdravotníci si ji pro sebe už poměrně propracovali, ale neřešená zůstává komunikace s pacienty. Zatím je plně funkční pouze zasílání e-receptů. Nyní je nezbytné do důsledků elektronicky zajistit systém objednávání k ambulantnímu vyšetření. Samozřejmě nemůže stačit obyčejná forma elektronického diáře, do kterého by se pacienti sami připisovali. Je nezbytné obsloužit proces vzájemného vylaďování časových možností i právo lékaře pořadí změnit. Epidemie ukázala, že je také rozhodující aktuální výzva ke vstupu do ordinace. Prostředí čekáren patří dnes pro nemocné k těm nejrizikovějším a nedá se čekat, že by lékaři byli ochotni investovat do stavebních úprav, které by nakonec stejně vše nevyřešily. Lidé proto od počátku epidemie raději vyčkávají na chodbách, na chodníku nebo v autech, tedy mimo dosah ordinace. Zde není problém dosáhnout jednotných pravidel např. formou zaslání SMS čekajícímu nebo i telefonického hovoru.
K problémům zdravotnictví patřily i ordinační hodiny, které se většinou kryjí s pracovní dobou většiny lidí. Jedněm to velmi vyhovuje, protože se ulijí z práce, jiným to naopak velmi z různých důvodů vadí. Nedá se nic dělat, zdravotnictví patří do skupiny služeb, která má být lidem k dispozici především po pracovní době. Velkou práci v tomto směru již vykonaly některé zdravotní pojišťovny, které přiměly lékaře, aby alespoň jeden den v týdnu měli ordinace až do večera. Mnohým zdravotníkům to nepříjemně narušuje jejich zažité stereotypy, ale najdou se i tací, kteří s pochopením ordinují denně v čase tzv. druhé směny, často až do večerních hodin. A ještě to pozitivně komentují, jak si mohou i v zimě za světla zasportovat a vyřídit spoustu povinností, na které by večer neměli šanci.
Podobný problém by ovšem Piráti měli řešit ve všech službách včetně obchodu zejména na venkově, kde je zvykem zavírat provozovny často i v 16 hodin , ale většinou nejpozději v 17. V době, kdy se i mimo velká města běžná pracovní doba posunula právě do 16 nebo 17 hodin to znamená, že si lidé vyřizují mnohé jen v pracovní době, přesně tak, jako za totality. Není divu, že se to podepisuje na statisticky prokázané nižší pracovní výkonnosti českého venkova. Jedním z řešení by byly nakonec i polední siesty, které zdaleka nejsou jen zvykem středomořských národů, ale k takovéto rozumné změně se asi český národ odhodlá jen velmi nerad a pomalu.
Pirátům je ale třeba připomenout také dluh vztahující se k předchozím záměrům zpřístupnit více elektronicky české úřady veřejnosti. Spočívá v tom, že nejde o zpřístupnění za každou cenu, ale zpřístupnění pokud možno uživatelsky přátelským softwarem (tzv. aplikace), které není vůbec samozřejmostí. Je známo, že programátoři nejsou dostatečně školení v otázkách kognitivní psychologie a podle toho mnohé programy vypadají značně nepřátelsky. Nyní se jim v tom snaží pomoci designéři, ale bohužel také naivně bez příslušného psychologického vzdělání. Rozeznat příčiny uživatelsky nepřátelského software není jednoduché, a ještě těžší je program napravit. Nesmíme se však vzdát náročnosti, a proto by Piráti měli udělat řádnou inventuru toho, kde se jim podařilo elektronickou komunikace zavést.
Jana Neumannová
