Jak vzpomínáte na Vaše působení v Benešově?
Jan Klas: Mé působení v Benešově trvalo ve dvou etapách 40 let. První část byla v době komunismu. Kromě nesnadných zápasů s režimními představiteli jsem zažíval velmi časté chvíle s lidmi, kteří hledali hlubší rozměr života. S mnohými jsme se scházeli k diskusím a někteří vyšli na cestu osobní víry a posílili řady církve. Po převratu jsme prožívali dobu překotnou. Nejprve nastal boom hledačství, takže přicházely stovky benešovských na naše různá setkání. Posléze se touha lidí z duchovního hladu přesunula k materii, ale stále jsme mohli s početnou skupinou jít cestou víry a hledání Kristovských pravd pro praktický každodenní život.
Máte na Benešov i negativní vzpomínky?
Jan Klas: Pro Benešov je typické, že někam vzhlíží k blahobytu – již Povidláci chtěli zbohatnout. Benešov měl před sebou dlouhou dobu Konopiště s Ferdinandovým přepychem, dnes má před sebou Prahu a tam je materiálních zdrojů dosti. Tak je pro Benešáky charakteristické si vytvářet prostor pro skutečně pohodlný život. Když se to nepřehání, je to normální, ale každý extrém je škodlivý.
Prožil jste v Benešově dlouhé období demokracie, máte pocit, že město má funkční prostor (médium) pro veřejnou diskusi o svém politickém dění (jaký), nebo mu chybí?
Jan Klas: Každé místo má dnes možnost si vytvořit tolik prostoru pro veřejnou diskusi, kolik chce. Jen to potřebuje lidi, ochotné tento prostor obhospodařovat a rozvíjet. Myslím, že v Benešově není málo prostoru pro veřejnou diskusi, jen se střídají periody, kdy někdo chce tento prostor ovládnout s periodami, kdy je volněji. Je také otázka, zda je dost těch, kteří do tohoto volného prostoru s diskusí vstupují. Spíše mám obavy z toho, aby se skutečně diskutovalo. Dnes je trend umlčovat, zesměšňovat nebo nálepkovat protivníky nebo se vzájemně neposlouchat. V tom je problém všech rozhovorů.
Zaujaly Vás v Benešově nějaké osobnosti s hlubším vnímáním života, které mohou být dobrým příkladem pro ostatní?
Jan Klas: Asi nejvíce mne zaujala osobnost zesnulého historika Jiřího Tywoniaka, který nebyl jen zkoumatelem minulosti našeho města a širokého okolí, ale byl také tím, kdo uměl poutavě převést dějinné události do současných situací, a tak přinášel pro mnohé praktickou ukázku toho, jak se z historie poučit a vyhnout se možným chybám v současnosti.
Jak jste vnímal náhlou změnu na radnici v roce 2016 a její důsledky?
Jan Klas: Každý puč je postaven na nespokojenosti. Pokud by byl k dobrému, pak jde o logickou výměnu nezodpovědných za odpovědné, což jsem v tomto případě neviděl. Uvedu jeden příklad z mého pohledu. Po nástupu nového vedení došlo k pokusu zrušit tradiční Vánoční slovo na náměstí a když jsme se toho jako církve nevzdaly, nikdo z představitelů města nepřišel, aby popřál občanům krásné Vánoce. Je to jen malá ukázka toho, co se v Benešově v té době změnilo.
Jak jste vnímal v roce 2018 benešovské voliče, kteří toto nešťastné období přesvědčivě ukončili?
Jan Klas: Každá volba je vysvědčení voličů pro ty, kdo jsou voleni a ta mluví jasnou řečí. Jestliže je někdo po dvou letech výrazně poražen, pak asi svou práci nedělal tak, aby to lidem, kterým má sloužit vyhovovalo. To je dostatečně výmluvné.
Jak vnímáte voliče nyní, kteří na krajském úřadu ukončili kariéru hejtmanky Jermanové z Benešova?
Jan Klas: Platí to, co jsem řekl výše. Paní Jermanovou znám nejen z jejích vyjádření v médiích, ale i z toho, jak se podílela na dvou zradách v koalici. Nejprve v Benešově, pak i v kraji. Je mi líto, že jako Benešačka si nevzala poučení z historie. Vždyť pýcha předchází pád. Jsem rád, že se může věnovat svému děťátku a užije si konečně mateřství. Ve výchově se nehraje na koalice a přetvářku, ale na pravdu života. Výsledky výchovy se však dostavují až po desetiletí a v tom je škola mateřství a rodičovství. Vše, co se rodič snaží zakrýt, děti poznají a dají nám najevo. Někdy okamžitě, někdy až po letech.
Jarní nástup epidemie vedl moudré lidi k úvahám, že doba má nejen epidemiologický problém, ale i vážné společenské problémy, které je třeba začít řešit. Pak se na to rychle zapomnělo a nyní se k tomu málokdo ve své podstatě vrací. Jaký je Váš názor?
Jan Klas: Myslím, že pandemie je jakýmsi prubířským kamenem našich základů života. Kdo je zaměřen na sebe a své blaho, ten je zaskočen a jenom zoufale očekává, kdy už bude konec a kdy již si budeme moci užívat tak, jako předtím. Nelze se proto divit těm, kteří protestují a popírají pandemii. Je to běžná reakce na situaci, se kterou si nevím rady, a jejíž existenci bych nejraději popřel. Budeme se muset obrátit hlouběji do podstaty života a smířit se s tím, že mnohé věci jsou nad námi a nemáme nad nimi moc. Neuchylme se k domněnce, že se nás pandemie netýká, jestliže nejsme nemocní. Týká se nás všecko – přeplněné nemocnice a přetížení zdravotníci, hygienici, hasiči i policie. Týkají se nás i ti, kdo přišli o práci, nejenom to, že jsme nemohli vycestovat do Karibiku. Týkají se nás ekonomické dopady, které přijdou. Stejně tak se nás týká pýcha na jarní zvládnutí situace, furiantské rozvolnění v létě a nyní druhá vlna se svým lock downem. Naše společnost už nebude stejná, jako předtím. Jak jsem řekl výše – pýcha předchází pád, ale i pád může vést k poznání chyb i novému povstání novou cestou za jinými hodnotami. Za to se v církvi modlíme.
Jak se díváte na potřebu etické výchovy na školách, která u nás, na rozdíl o některých zemí, není běžná?
Jan Klas: Etická výchova je vlastně základem pedagogiky Jana Amose Komenského. Vést člověka teoreticky i prakticky skrze poznání věcí, vztahů a emocí k hodnotám dobrého, to znamená ohleduplnosti, respektu, pravdivosti, přátelství a porozumění druhému, vděčnosti, víry a odpuštění. Od přirozenosti jsme zaměřeni na sebe. Druhé přikázání lásky říká: „Miluj druhého, jako miluješ sebe.“ Je třeba se učit sestoupit z trůnu soustředěnosti na své štěstí a objevit druhé lidi kolem sebe. Život nás učí, že není dlouhodobě šťastný ten, kdo si vyhoví sám, ale ten, kdo činí spokojenými a radostnými druhé. Na tom jsou založeny veškeré základy společnosti. Vztahy manželů, rodičů k dětem, sourozenců mezi sebou a pak jsou tu i spolužáci, učitelé, kamarádi. Když funguje vztah dávání se, pak funguje i celá společnost, protože ze sdílených vztahů se rodí pravá demokracie. Já k tomu beru sílu u Ježíše Krista, který položil život za své přátele a dává nám přesah k Bohu, který je garantem dobrých vztahů.
Jak veřejně morálně podpořit rozumné poctivé lidi, kteří pod vlivem jarní epidemie změnili životní styl, někteří prodali drahá, na spotřebu náročná auta, jiní skoncovali s dovolenými v zahraničí nebo zvolili jinou cestu ke skromnosti. Nebylo jich velké množství. V kontrastu k nim jiní zvolili o to ostřejší boj za zachování svých příjmů, aby nemuseli nic omezovat.
Jan Klas: Napadá mě, jestli by o to ti, kdo změnili svůj život, vůbec stáli. Vždyť ke změně postoje dochází v pokoře a ta kolem sebe nevytrubuje pochvalu na své postoje. Jedině, že by televize nebo film zpracovaly takové příběhy pro širokou veřejnost, což nebude nikdy snadné. Vždyť ani zřeknutí se nějakých „výhod“ nemusí provázet happyend kromě třeba dobrého pocitu.
Jak organizačně a legislativně nejlépe podpořit mladé ženy, aby nemusely kvůli studiu a startu kariéry příliš odkládat založení rodiny do biologicky rizikovějšího životního období?
Jan Klas: Tady se usmívám. Co je vlastně kariéra? Podívejte se na paní exhejtmanku. Není pro ni lepší kariérou mateřství, než politické nasazení? Kam jsme položili hodnoty v naší společnosti? Nebylo by lepší se ptát jak ocenit matky, které se hrdinsky starají o budoucí generaci, než jim nabízet jesličky, aby řečí „odborníků“ byly spokojené. Já ze své praxe se spíš ptám – jak povzbudit maminky k radosti z mateřství a vedení svých robátek. Za to bych dával medaile Za zásluhy a pracoval bych na povzbuzení mladých žen k přípravě na nezastupitelný úřad, který pro mne má větší hodnotu, než tituly a postavení. Nejsem proti studovaným ženám, ale žádný muž je nezastoupí v rození budoucí generace. Na to jsme my muži krátcí a ani bychom to nezvládli. Stačí, když musíme mít na starosti naše ratolesti, když není manželka doma. Kdo z nás s úsměvem zvládá vařit, prát, žehlit, vychovávat děti, a ještě být večer milý na partnerku bez toho, že by se nám dostalo veliké pochvaly a uznání? Díky vám ženy za vaši obětavost i krásu.
Děkujeme vám za rozhovor.
Tomáš Fassati
Za obsah příspěvků umístěných na portále odpovídá výhradně autor příspěvku. Příspěvky před vložením neprocházejí korekturou redakce týdeníku Jiskra. Společnost Jiskra Benešov s.r.o. si vyhrazuje právo příspěvek smazat v případě, že bude jeho obsah odporovat dobrým mravům, bude xenofobní, rasistický, vulgární, navádějící k nezákonnému nebo nemorálnímu jednání nebo poškozující dobré jméno provozovatele portálu.
