Líbezný kraj ve Středočeské kotlině na Postupicku, nedaleko Nové Vsi. Tato místa se
stala inspiračním zdrojem benešovského akademického malíře Vlaďka Antuška, přítele naší
rodiny. Byl to Antušek, který nás, otce, matku a mne, na Chudláz přivezl svým malinkým
fiátkem. Karel Nový byl jeho dlouholetým přítelem.
Zde Vladěk Antušek maloval svá proslulá osobitá plátna s přírodní scenérií. A já nábožně
s velkou úctou, rozechvělý, naslouchal vyprávění spisovatele vskutku národního.
Mluvil krásnou češtinou, jako by to byl otisk jazyka jeho románů. Vyprávěl tichým hlasem.
Pomalu, jako by hledal správná slova. Líčil Benešovsko svého mládí (Karel Nový se narodil
roku 1890) jako kraj přísné a smutné krásy, drsný a chudý, kde se lidé perou s nepřízní
přírody, s bídou i s pánem na Konopišti arcivévodou Ferdinandem. Vyprávěl neuvěřitelné
historky z benešovského gymnázia, kdy se svým věrným kumpánem Vladislavem Vančurou
přiváděli pány c. a k. profesory téměř až k nepříčetnosti. Budili rozruch i mezi benešovskými
maloměšťáky, které nemilosrdně kritizovali, zesměšňovali na stránkách studentského
časopisu. Buřiči. Netrvalo dlouho a kamarádi byli ze školy vyloučeni. Karel Nový gymnaziální
studia nedokončil. Živil se jako novinář. Psal pro levicové deníky. Osudy Vladislava Vančury
jsou známé.
Karel Nový byl velmi plachý Typický introvert. Na veřejnosti nerad vystupoval. A když byl
okolnostmi donucen, nedej bože, že má něco říci, nemluvil nikdy spatra. Svůj projev si
dokonale připravil a z papíru oddeklamoval.
Naše návštěvy se stávaly častějšími.
Dodnes se mi vybavuje postava Karla Nového. Muž střední postavy, vždy v šedém obleku
s červeným puntíkatým šátkem kolem krku. Za silnými skly brýlí s velikými černými obroučky
šibalsky pomrkávaly modré oči. Na hlavě nosil černý baret. Oblečen do zeleného
obnošeného pršipláště, montgomeráku.
Bedřich Nádvorník
