Půda se konečně začíná prohřívat, ale jen na povrchu, kde je na počátku měsíce 1,5°C, ale v hloubce je stále chladná ve 20 centimetrech je pouze 0,5°C, v 60 cm 1,5°C a ve 100 cm 2,5 °C. Do konce měsíce se však teplota půdy postupně zvýší, tak že na povrchu je přibližně 7 °C a ve hloubce 20 cm asi 5 °C. Na povrchu půdy jsou již podmínky pro první výsevy odolnějších druhů.
Srážky v tomto měsíci jsou převážně dešťové, ale dosti malé intenzity, ve 400 m.n.m. kolem 45 mm, tj. 45 litrů na metr čtvereční.
Chvojí, vrstva listí či jiná ochrana rostlin před mrazem už splnila svou úlohu a měli bychom ji odstranit. Rané jarní cibuloviny a rané trvalky se po oteplení snaží rychle prorůst za světlem a vytvářejí pod ochranou slabé žluté výhonky s nedostatkem chlorofylu. Záhon očistíme v závislosti na počasí, sledujeme probouzení rostlin a když se začnou nad povrchem půdy objevovat první nové výhonky, ochranu opatrně odstraníme. Podobně postupujeme i u trvalých okrasných trav. Stará stébla, která v zimě rostlinu chránila, odstraníme těsně u země dřív, než mezi nimi vyrostou nová. Pokud se opozdíme, musíme řezat výš, abychom mladé výhonky nepoškodili.
Jak a kde přezimují mšice škodící na ovocných stromech? Všechny druhy mšic přezimují ve stádiu vajíček nakladených do menších skupin na kůře ovocných dřevin, obyčejně v úžlabí pupenů. Na jaře se z nich vylíhnou larvy, které hned začnou sát šťávu z rašících listů. Dospělé samičky již nekladou vajíčka, ale rodí živé larvy. V jarním období se na ovocných stromech vyvine několik generací mšic. V poslední generaci se objeví křídlatí jedinci, kteří přeletují na letní hostitelské rostliny. Zde se celé léto rozmnožují a škodí na nich, ale na podzim se vracejí zpět na zimní hostitele. Tady se páří a samičky nakladou vajíčka, která přezimují. Některé druhy mšic ale hostitelské rostliny nemají a koncem jara pouze přeletují na jiné jedince stejného druhu.
Při výsevu mrkve dbáme především na volbu pozemku, odrůdy a hustotu výsevu. Rozhodně nesejeme příliš hustě, nesklidili bychom kvalitní kořeny, ale niťovité, pokroucené a poškozené škůdci. Meziřádková vzdálenost by měla být 25 až 30 cm, abychom mohli mrkev pohodlně okopávat. Semena mrkve jsou poměrně malá, 1 gram obsahuje 800 až 900 semen. Na každý čtvereční metr by mělo přijít jen asi 0,5 g osiva. Při setí se vyplatí promíchat osivo mrkve s dvojnásobným množstvím suchého jemného písku, tak se dá dodržet správný výsev. Hloubka výsevu má být asi 0,5 cm a řádky je třeba po zahrnutí přimáčknout. Pokud zjistíme, že je výsev po vzejití příliš hustý, vyjednotíme rostlinky na vzdálenost minimálně 5 cm od sebe. Pro lepší klíčení semen mrkve nebo petržele je vhodné přikrýt zaseté záhony průhlednou fólií, kterou ponecháme na záhonech asi po dobu dvou týdnů.
Kdo chce mít na zahradě kvalitní trávník, záhy pozná, že péče o něj je stejně náročná, ne-li náročnější, než pěstovat zeleninu či květiny. Velice častým problémem bývá tvorba mechu, což podporuje celá řada faktorů. Nejčastěji je to nedostatečná výživa, zastíněné nebo vlhké stanoviště, kyselá půda a nesprávné sečení. Ano je to tak, příliš nízké strniště nebo dokonce skalpování drnu sekačkou má za následek zvýšenou tvorbu mechu. Teplé a vlhké zimy vytváří pro vznik mechu přímo ideální podmínky. Bude proto nutné pustit se do boje s mechem s plným nasazením. Než ale přistoupíme k hnojení, provzdušňování a sečení, vyplatí se nejprve zbavit trávník mechu mechanicky. Na malém pozemku vystačíme s železnými hráběmi, ale na pozemku o rozloze několika arů je ruční vyhrabování nadlidský výkon. Na takové ploše se vyplatí použít vyčesávač, který je dodáván jako příslušenství rotačního kypřiče půdy. Ocelové pruty snadno a rychle vyčešou veškerý mech.
Je důležité mít v první polovině března ukončen zimní řez révy vinné. Při pozdějším řezu je totiž nebezpečí, že réva bude silně slzet (tím dochází ke ztrátě mízy a oslabení keřů).
Pokračujeme v základním řezu jabloní a hrušní. Větší rány ošetříme proti chorobám buď stromovým balzámem, latexem, štěpařským voskem nebo Kambilanem. Vyvážeme a ohýbáme větve u ovocných stěn a štíhlých vřeten. Na jednoleté výhony lze využít různá těžítka nebo drátěná ohýbadla. Do konce března roubujeme a přeroubováváme všechny peckoviny, v některých případech i jádroviny. Podmínkou pro úspěšné roubování jsou nenarašené rouby. Volíme obyčejnou nebo anglickou kopulaci, sedélkování, popřípadě kozí nožku.
Ošetříme stromy s mrazovými trhlinami a deskami nebo kmeny poškozené hlodavci. Vykopeme staré nemocné, mrazem značně poškozené nebo usychající stromy a keře. Na místo po likvidaci dřevin nesázíme stejný nebo příbuzný druh, raději necháme půdu zregenerovat a důkladně prohnojíme kompostem, případně zapravíme zelené hnojení. Vysazujeme některé ovocné dřeviny, s broskvoněmi však nespěcháme, ty by měly být v době výsadby mírně narašené. Úspěšná je i výsadba meruněk i maliníku. Ihned po výsadbě je nutný řez korunky a důkladná zálivka, eventuálně připevnění stromku ke kůlu.
Očistíme jahodník od starých, zaschlých a nemocných listů a přihnojíme jej kompostem, popř. jednosložkovými nebo kombinovanými hnojivy se základními živinami i stopovými prvky vhodnými pro jahodník.
Koncem měsíce odhrneme zem od keřových růží, stromkové růže uvolníme ze zimního krytu a přivážeme k opoře.
V březnu také můžeme množit rostliny dřevitými řízky, oddělky i roubováním. Dřevité řízky, které jsme připravili v zimě napícháme do pařeniště, u odolnějších druhů i přímo na záhon. Pravidelně zaléváme, udržujeme záhon bez plevelů a provádíme ochranu proti škůdcům a chorobám.
Závěrem měsíce můžeme v teplejších polohách za příznivých podmínek vysazovat ven připravenou sadbu listových druhů (raný salát, čekanka hlávková, pekingské zelí, kedlubny, ranou kapustu a květák). Mladou sadbu určitě přikryjeme bílou netkanou textilií.
Pro výsevy používáme uznané osivo. Můžeme jej také mořit biologickým přípravkem Polyversum, který sníží výskyt nežádoucího padání klíčících rostlin.
Pokračujeme ve hnojení výsadeb a vápníme půdu, pokud vykazuje kyselou reakci. U velkoplodých borůvek nebo zahradních brusinek může být vápnění škodlivé, stejně jako zálivka vodou s vyšším obsahem vápenatých solí.
Brusinky vysazujeme do substrátu s obsahem rašeliny, písku a pilin, nejvhodnější jsou borové. Půda musí být lehká a propustná. Porosty nepřihnojujeme, v případě přihnojování je nebezpečí odumírání rostlin. Se závlahou též velmi opatrně. Zaléváme pouze po delším období sucha a to pouze mírně. Při výskytu vysokých teplot je vhodné porost brusinek přikrýt bílou netkanou textilií.
Petr Kumšta
