Bývalý králův přítel a příbuzný se postavil na stranu papeže a stal se tak královým otevřeným a deklarovaným protivníkem. Ještě 20. dubna 1467 píše král Jiří, Zdeňkovi „odpovědný dopis“, ve kterém ho nabádá ke smíru. Zdeněk na výzvu nereaguje.
Již ve čtvrtek 23. dubna stály Jiříkovy posádky před všemi Zdeňkovými hrady: Roudnicí, Helfenburkem, Šternberkem, Konopištěm, Leštnem, Kostelcem na Sázavě a dalšími pevnostmi. Zdeněk stačil doplnit pouze hradní posádky o vojáky, ale nestihl připravit patřičné zásoby na dlouhé obléhání. Přesun královských vojsk proběhl velice rychle, přestože většina s sebou vezla i těžké obléhací stroje, praky a bombardy. Akce byla dokonale připravena a mnohé hradní posádky doslova zaskočila.
Hrad Český Šternberk měl do té doby již za sebou dlouhou historii, neboť jej založil rod Divišoviců již v roce 1241/42. Divišovici měli ve znaku osmicípou zlatou hvězdu v modrém poli a sídlili na nedalekém románském dvorci Divišov. Hrad byl založen Zdeslavem z Divišova a nazván podle svého rodového erbu STERN-BERG. Rod se od této doby nazývá a píše – páni ze Šternberka. Zdeslav byl jmenován královským stolníkem a za zásluhy proti uherským vojskům obdržel rozsáhlé území na Moravě. Severně od Olomouce založil druhý raně gotický hrad“Moravský Šternberk“ (Zdeněk Sternberg 2001).
V husitských válkách byl hrad ušetřen, neboť Petr ze Šternberka padl ve slavné bitvě u Vyšehradu, v roce 1420. Ovdovělá Perchta z Kravař se přihlásila ke Čtyřem artikulům pražským. Ze šternberského rodu pocházela i první manželka Jiřího z Poděbrad - Kunhuta ( Kunka) ze Šternberka (1425- 1449), která se provdala za Jiřího v roce 1441. Porodila mu několik dětí (Bořka, Viktorína, Jindřicha, Barboru a zemřela krátce po porodu dvojčat Kateřiny a Kunky (Heřman2009). O to hůře král Jiří těžce nesl, Zdeňkův odklon a radikální postoj v pozici zatvrzelého nepřítele.
Hrad Šternberk byl dobře opevněn a nešlo ho dobýt přímým útokem, proto se královští rozhodli posádku hradu „vyležet“-vyhladovět. Obléhání bylo svěřeno nejvyššímu dvornímu písaři Burianu Trčkovi z Lípy, který držel i nedalekou Vlašim. Prvé obléhací stanoviště a vojenský tábor byl vybudován na jižním návrší nad hradem. Vrhací prak byl umístěn v místě, kde se nalézá dnes “ jižní předsunutá bašta“, (postavena a přestavěna v letech 1479- 1520). Stanoviště kontrolovalo stezku, táhnoucí se od brodu strmě k vrcholu Vražda. Druhé vojenské stanoviště, na západním návrší, střežilo cestu do Divišova, cestu od severního brodu u mlýna a ústup od severní hranolové věže, vysunuté na kamenné skalce. Palebné postavení obou bombard (děl) bylo západně,od této věže. Věž byla brzy rozstřílena a spojovací severojižní hradba ještě podkopána. Podkopána byla i věž ze severní strany. Hradní jádro bylo ostřelováno ze dvou stran - jak jižní (300 metrů vzdálené, tak západní 220 metrů od hradu).
V květnu 1467 přispěchal na pomoc obléhatelům i králův syn Viktorín, po které zde zůstal západní obléhací tábor a velitelské stanoviště, dodnes dobře zachované. Původní dřevěnou usedlost „Prak“vystřídal, po roce 1760, barokní zděný statek, postavený asi 600 metrů od tábořiště. Jakmile obléhatelé opevnili vojenská stanoviště a tábory proti možným výpadům obránců, uzavřely všechny přístupové cesty kolem hradu. Začalo systematické ostřelování důležitých obranných bodů: severní válcové věže, jižní válcové věže a jejího podsebití, západní brány s věžičkou a především jižní hranolové věže se štítovou zdí. Hradní posádka vyslala žádost o pomoc, ale její poslové byli nedaleko hradu chyceni a odvlečeni k Trčkům do Vlašimi. Zbrojnoši i bez mučení vypověděli o neudržitelné situaci v obléhaném hradě. Koncem srpna 1467 se hradní posádka musela již vzdát, neboť jim došly potraviny a nedostávalo se i vody. Hrad byl následně pobořen a prohlášen za zříceninu. Celých 12 let se nad řekou Sázavou (1467- 1479) klenula malebná zřícenina hradu. Hrad a panství byl darován Burianovi Trčkovi z Lípy, po něm jej držel Čeněk z Kundstadtu. Mladému Petrovi Holickému ze Šternberka byl jeho původní majetek navrácen až v roce 1479 novým králem Vladislavem Jagelonským (Zdeněk Sternberg). Po roce 1479 došlo k velkolepé obnově a přestavbě rozbořeného hradu ve stylu pozdní gotiky.
Mgr. Jan Heřman
