Znamenalo by to, že původní dřevěný dvůr vznikl v letech 1720- 1750. Podle obléhacího stroje dostal dvůr a kopec i své jméno. Otázkou je, kde přesně dřevěný dvůr stál, neboť v starších pramenech se nevyskytuje. Roku 1788 je zmiňován statek Prak jako příslušný k hradu. V roce 1841 jej kupuje Zdeněk Konopišťský ze Šternberka společně s panstvím. Od tohoto roku panství opět drží majetek rodina Sternbergova. Před rokem 1927 je usedlost prodána rodině Kürchmanových ze Soběšína. První pohlednice statku „Praku“ máme kolem roku 1930. Do lokality k původnímu statku vedla úvozová cesta, přímo z Českého Šternberka. Směřovala od křižovatky cest u Váňovy kovárny, stoupala strmě do západního svahu napříč Fořtovým dvorem a pravotočivě se zatáčela na náhorní plošinu. Obléhatelé v roce 1467 vykopali kolem svahu dva obranné valy, které proťala pozdější úvozová cesta. Současně s touto cestou existovala stará úvozová cesta vedoucí do Šternova, kolem barokní kapličky sv. Prokopa, která zde stála již před rokem 1764. Na rozdíl od okolních poplužních dvorů, nákladně přestavěných po roce 1520 a renesančně vyzdobených psaníčkovými sgrafity (Dolany, Otryby, Čejkovice), je tento dvůr vystavěný ještě v roce 1753 převážně ze dřeva. Dvůr při exekuci panství v letech 1751/ 53 nebyl sice kresebně zachycen, ale dochoval se nám z těchto let stručný popis: „ Vpravo od vjezdu byla ratejna, vedle stáje, naproti stodola o dvou mlatech, šikmo naproti malá sýpka. Vše vystavěno ze dřeva, střechy pokryté šindelem“. Ze zápisu se dozvídáme, že dvůr Prak sloužil jako chovná stanice pro jalový dobytek a v roce 1753 zde bylo ustájeno 27 kusů hovězího dobytka, z čehož byla pouze 1 dojnice. Podle zpráv původní statek Prak vyhořel kolem roku 1760, kdy toto panství kupují Čejkové z Olbramovic. Nový barokní statek, pojmenovaný taktéž „Prak“, byl postaven již z kamene a cihel a střechy měl kryté taškami. Stavba byla umístěna o něco dále od Českého Šternberka, k pramenům potoka, který teče k lokalitě „Katovka“ a vlévá se do řeky Sázavy nedaleko šternberského mlýna. Zděný statek je již zachycen na Josefském vojenském mapování z let 1764/ 67, tvoří jej tři hlavní budovy postavené do písmene „u“. Toto uspořádání je zobrazeno na II. a III. vojenském mapování a na katastrální mapě z roku 1841. Statek měl vlastní hlubokou studnu, která se dochovala dodnes. Horní vjezd byl od západu, od Drahňovic. Cesta směřovala od křižovatky cest, u hájovny Hátka a pokračovala širokou úvozovou cestou, lemovanou ovocnou alejí. Mladší cesta do Českého Šternberka směřovala opačnou východní stranou a stáčela se po svahu k studánce „Katovka“. Východní cesta s ovocnou alejí byla rozorána teprve v 60. letech 20. století, pří scelování pozemků. V 18. století byl u studánky Katovka vybudován přes potok široký dřevěný most, na který se cestou po východním svahu sjíždělo. Dodnes patrný úvoz byl zřízen za účelem jízdy do mlýna, aby se nemuselo s obilím jezdit složitě přes Šternov, což bylo zdlouhavé a nepohodlné. Pěší si zkracovali cestu přímo, a to do místa zvané „Kocůrka“, k severní hranolové baště u náměstí. Statek „Prak“ si zachoval svojí barokní dispozici, přestože jej postihli i menší požáry. Je zachycen na leptu Antonína Pucherny, zpracovaného podle kresby F: K. Wolfa z roku 1797. Lept Karla Postla z roku 1803 zobrazuje pouze jeho okolí, neboť pohled je situován od jihovýchodu a statek je ukryt za kopcem. Před válkou byl statek v majetku rodiny Josefa Kirchmana, po kterém dědí statek jeho syn. Farma „Prak“ sloužila jako chovná stanice pro hovězí dobytek a v současné době se zaměřuje na chov lipicanských koní. Nový majitel statku nechal v roce 1995 obnovit nedalekou kapličku sv. Prokopa a do výklenku dal osadit nový obraz. Kaplička byla znovu vysvěcena divišovskou farností. Zároveň byla obnovena i sousední studánka pod kapličkou.
Asi 500 metrů východním směrem od statku se nalézá obléhací vojenský tábor z roku 1467. Na rozdíl od druhého vojenského tábora, umístěného před jižní pozdně gotickou předsunutou baštu (T. Durdík a P. Meduna), je tato druhá lokalita, historicky nezpracovaná. Oba obléhací tábory pochází ze stejné doby (1467) a vybudovalo je královské vojsko Jiřího z Poděbrad. Tábor u Praku nechal vybudovat králův syn Viktorín z Minsterberku, který obléhatelům přispěchal v průběhu května 1467 na pomoc. Na svah umístil druhý vrhací prak, opevnil stanoviště velitele a několika valy obehnal druhý obléhací tábor. Rozloha tábora je ještě dobře patrná na Katastrální mapě z roku 1841. V průběhu června kníže Viktorín odjíždí na Moravu, takže jej již nezastihl pád hradu v srpnu 1467. Velení vojska přebírá opět Burian Trčka z Lípy. Předsunuté palební postavení u severní hranolové věže bylo chráněno pouze palisádou a pojízdnou dřevěnou hradbou. Otvor se vyklápěl jen při výstřelu z děla= bombardy. Ikonografie, která nám ukazuje poškození severní bašty před její opravou, nám situuje umístění děl asi 150- 200 metrů od věže, do místa zvaného „Kocůrka“. Severní věži byla nejdříve sestřelena koruna hradeb se střechou a dalších přibližně asi 12 střel značně narušilo plášť věže. Spojovací hradba byla podtunelována ze západní strany a výdřev zapálen, což způsobilo zřícení tohoto krátkého úseku. Přes značné poškození věže, obránci patrně ještě vzdorovali, neboť muselo dojít i na podkopání věže při jejím severním úpatí. Nakonec byla věž zapálena a obléhatelům se uvolnil přístup k hradu ze severu. Prak, který byl umístěn na samém západním okraji srázu, byl chráněn dvojitým valem, pro případný noční výpad obránců, kteří měli za úkol vrhací stroj příležitostně zapálit. Postavení západního „prakoviště“ bylo umístěno v nejkratší linii k hradu a umožňovalo likvidovat severní bergfritovou věž, celé východní obytné průčelí, včetně hradní kaple. Kratší střely porušily předhradí a druhou západní hradní bránu. Účinnost střelby praku od západu, přes údolí potoka, nám dokládá i značné poškození tympanonu z hradní kaple, před jejím restaurováním. Druhé palebné postavení likvidovalo hrad od jihu a využívalo terénního převýšení. V srpnu 1467 se hrad vzdal pro nedostatek potravin a vody, následně byl obsazen a dodatečně rozbořen. Při obléhání hradu zanikly blízké vesnice: Vícemelice, Klisov, Poříčko, Vrábov a Hátky. Žádná z těchto vesnic nebyla již obnovena. Po roce 1990 byla obec i s okolím zachycena na plošném leteckém snímkování (JAS AIR) v letním období, za extrémního sucha. Dokonalá snímkovací technika a sucho umožnily viditelnost zaniklých objektů, stezek, polních cest a vojenských fortifikací, za normálních okolností nepozorovatelných. Rozměrný snímek nám ukazuje i vojenský obléhací tábor „Na Praku“ ve svém původním rozsahu. Uprostřed tábora se rýsuje pravidelný kruhový objekt o průměru 10 metrů, dosud nám neznámého účelu. Oblast zachytil i Imrich Hornyák (SAFO 2003) na klasickém leteckém snímkování. Snímky byly porovnány s Josefským vojenským mapováním z let 1764/ 67 a s II. vojenským mapováním (Františkovým ) z let 1843.
Ves Vrabov se nacházela asi 1 km severozápadně od hradu, nad lokalitou „Katovka“. Na Josefském vojenském mapování z let 1764/ 67 je z celé vesnice zobrazena již jenom barokní hájovna. U hájovny byl silný pramen pitné vody, z těchto míst je dnes veden vodovod pro obec Český Šternberk. Na náhorní plošině stával statek „U Koubů“, který pronajímal místní mlynář pan Strejček. V době budování posázavské železnice v letech 1900/01 si zahraniční dělníci=„Banča acordanta a jeho chasa“ vybudovali dřevěné ubytovny právě v lokalitě Vrábov. V archivu se nám podařilo najít unikátní snímek od Josefa Bartla. Na stavbu byli převáženi loďkami nebo brodili řeku Sázavu pod mlýnem, naproti dnešnímu nádraží. Sem přijížděl několikrát za den malý vláček, tažený mašinou, zvaný „šutrák“. Výstavbu trati zdokumentoval šternberský řídící učitel a fotograf Josef Bártl, některé jeho fotografie později vyšly i na pohlednicích. Po roce 1925 si na okraji Vrábova nechal postavit diplomatický pracovník pan Drbohlav přízemní vilu, ve švédském stylu. Vila byla obklopena rozlehlým pozemkem se zahradou. V roce 1945 se sem krátkodobě nastěhovala Ruská armáda. Z této rodiny Drbohlavovy pochází i dlouholetá členka Městských divadel pražských herečka Jana Drbohlavová (*1940), která do Českého Šternberka jezdila velmi často. Se svým synem Janem Županičem zde trávili nejedny divadelní prázdniny. V 60. a 70. letech se z celé lokality Vrábov postupně stává „chatová kolonie“. Půdorys vsi je ještě zachycen na katastrální mapě z roku 1841. Přes Vrábov procházela pravěká severojižní dálková stezka (Vitorazská), směřující kolem „Katovky“ do Českého Šternberka a dále do povodí říčky Blanice, až k Velkému Blaníku. Pod samotou „U Koubů“ se nacházela ještě začátkem 20.století cihelna, po které zbyl jen malý rybníček uprostřed lesa a několik rozvalin. Vyráběly se zde nepálené cihly „buchty“. Studánka Katovka je památkou na dobu hrdelního práva, kdy zde bydlel šternberský kat i s rodinou, neboť musel bydlet stranou obce. Později kat přesídlil do městečka Divišov, kde se prováděly i popravy. Dodnes zde máme místo zvané „Na Spravedlnosti“, kde stávala divišovská šibenice.
Naproti Vrábovu, přes řeku Sázavu, se nalézá lokalita „Ve Stříbrných“, kde se dolovalo od středověku stříbro a později vápenec. Dnes je tato celá oblast prohlášena za „Přírodní kulturní památku“, neboť se zde vyskytuje vzácná květena a značné množství keřů jedovatého lýkovce. Tato přírodní památka stojí za návštěvu.
Mgr. Jan Heřman
e-mail:janherman24@seznam.cz
Výběr z literatury:
Heřman, J. 2003/05: Kapitoly z ikonografie Posázaví I. - IV. Sázavsko.
Tywoniak, J. 1968: Panství Český Šternberk v polovině 18. století. SVPP 10, Benešov.
Laboratoř geoinformatiky University J. E. Purkyně, Ústí nad Labem - http://www.geolab.cz – mapy.
