Cvičiště Böhmen se stalo jednou z nejvýznamnějších týlových základen Waffen-SS v Evropě a umožňovalo rozmanité možnosti výcviku pro celou řadu útvarů. Postupně zde byly zbudovány čtyři vojenské školy (respektive učiliště), které se staly středisky výcviku. Měly za cíl přípravu důstojníků, poddůstojníků i mužstva a také vývoj nových technik. Byly to: 1) ženijní škola na Hradištku, 2) dělostřelecká škola v Benešově, 3) škola pancéřových granátníků na Prosečnici, 4) škola útočných děl v Bukovanech (později přeměněná na školu stíhačů tanků ve Vrchotových Janovicích).
Zaneseme-li na mapu místa dislokace různých jednotek, dostaneme následující obraz: V severozápadní části cvičiště (a obdobně tímto směrem za jeho hranicemi) byly umístěny ženijní útvary. Jednalo se v první řadě o Hradištko, kde se nacházela ženijní škola, a dále o Davli, Štěchovice či Radotín. Východně od této oblasti obsadily jednotky napojené na školu pancéřových granátníků v Prosečnici pás obcí táhnoucí se od školy až do středu výcvikového prostoru. Našli bychom zde Lešany, Břežany, Netvořice, Stranný i Neveklov. Severovýchod cvičiště patřil dělostřelcům. Vedle Benešova, coby sídla dělostřelecké školy, využívali i sousední Bystřici na jedné a Mrač na druhé straně, směrem do cvičiště například Chlístov, Úročnici či Nesvačily. Kromě těchto míst se dělostřelectvo usadilo také v Sedlčanech. Na posledních čtyřech místech mělo na starost i vzdušnou obranu výcvikového prostoru. Další velká skupina, protitankové jednotky, obsadily nejprve Bukovany, ležící západně od Benešova, a posléze jih cvičiště. Centrum tvořily Vrchotovy Janovice se školou stíhačů tanků, dále byly využívány Kňovice, Chlum, Křepenice a za hranicí výcvikového prostoru ještě Kosova Hora, Vojkov, Křenovice, Ratměřice i Jankov. Na cvičišti se dále nacházel větší počet jízdních útvarů, které zde však vlastní školu neměly. Jim sloužilo jednak několik obcí na západ od Benešova (Václavice, Chářovice, Úročnice), jednak v jihovýchodní části (Maršovice, Drachkov, Božkovice).
Ke zdejším jednotkám a školám byli posíláni vojáci prakticky od všech divizí SS. Na cvičiště přicházeli muži z celé Evropy. Vedle Němců zde byli Ukrajinci, Lotyši, Estonci, Litevci, Poláci, Rakušané, Maďaři, Rumuni, Italové, Belgičané, Valoni, Francouzi, Dánové, Norové, Bulhaři i Slováci. Všichni měli bojovat za Velkoněmeckou říši a „novou Evropu“. Stmelovat je měla nacistická ideologie, ale zdaleka ne všichni byli přesvědčeni o správnosti nacismu. Část vojáků byla dokonce ke vstupu do SS přinucena násilím. Takový postup při verbování nováčků i válečná situace obracející se v neprospěch Německa nutně vedly k nižší spolehlivosti a výkonnosti některých jednotek i jednotlivých vojáků. Morálka v SS ovšem měla být vzorem a poklesky byly často přísně trestány. Kázeň udržovali velitelé útvarů, muži, kteří se plně oddali boji za Velkoněmeckou říši, měli velké bojové zkušenosti z front a zároveň dokázali být schopnými instruktory. Na cvičišti Böhmen během necelých tří let proškolili několik desítek tisíc vojáků, kteří odtud šli na frontu.
Krajina mezi Benešovem a Sedlčany se přitom proměnila k nepoznání. Některé vesnice byly zcela opuštěny a staly se cílem palby, v jiných se vojáci ubytovávali. Jak si přitom počínali, ukazuje následující vzpomínka na květen 1944, kdy do Křepenic přišli vojáci od divize Wiking: „Z domů vyhazovali plotny a pece a materiálem zaváželi hnojiště, jímky i studny, též dělali různé stavební úpravy, směřující ale ke zničení budov.“ Od střeleb vznikly škody v lesích i na polích, která byla rozryta cvičnými zákopy a udusána bojovou technikou. Cvičilo se i na některých místech, kde se dále hospodařilo v režii SS, takže docházelo ke střetům mezi vojenskými a hospodářskými zájmy. Vojáci si kupříkladu při žních rozestavili mezi snopy terče v podobě panáků, přijeli s bojovými vozidly a stříleli na ně, přičemž brala za své i úroda, kterou vojáci dílem rozstříleli, dílem rozjezdili. Výjimkou nebyly ani požáry. Při nich shořela i některá stavení, neboť vojáci používali jako terč také domy.
Vytvoření cvičiště SS mělo pro dotčený kraj těžké důsledky. Přineslo nejen obrovské hospodářské škody, ale zejména rozvrátilo celý běh zdejšího žití. Újmy na zdraví a na mezilidských vztazích si zdejší obyvatelé nesli s sebou ještě celá desetiletí po skončení války a část neblahého dědictví zůstala dosud.
Tomáš Zouzal
Splenocyte mediated cytotoxicity was demonstrated by massively increased ALT alanine aminotransferase release, an indicator of hepatocyte injury, apparent after 48 h in coculture and present only in those cultures pretreated with diclofenac, not in untreated controls or in cocultures treated with KLH alone <a href=https://enhanceyourlife.mom/>priligy precio</a> Serum progesterone levels during the mid- luteal phase did not differ among the three groups Table 2