Týdeník Jiskra byl po roce 1990 skutečně demokraticky otevřeným médiem. Pravidelní čtenáři nepamatují na žádnou snahu redakce omezovat témata a formulace článků. Redaktoři Jiskry vždy umožňovali publikování široké řadě přispěvovatelů. Na druhou stranu se dokázali přiměřeně ubránit bulvárním příspěvkům, což v dnešní době také není lehké. Publicistů rozumějících společnosti a zajímajících se o rozvoj demokracie není nikde nikdy dost, ani na Benešovsku jich nebylo. Ale bohu díky za takové, jakým byl třeba gymnaziální profesor Erich Renner, jehož soubor článků z Jiskry byl nakonec vydán v knižní formě. Jiří Stibůrek pak dokázal do Jiskry zajistit i texty uznávaných autorů, jakým byl ekonom Tomáš Sedláček. Stará vydání Jiskry jsou dnes např. také jedním z mála zdrojů dokumentace sametové revoluce na Benešovsku a dalšího veřejného dění.
Po roce 1990 byl vydavatelem okresní úřad, ale když jeho existence skončila, hrozil i zánik oblíbeného týdeníku. Největší zásluhu na jeho záchraně a udržení do dnešních dnů má známý benešovský podnikatel Jiří Stibůrek. Není divu, je to člověk široce se zajímající o život společnosti, který podporuje i další aktivity. Je známý svými expozicemi sbírky motorek, výstavami hlavolamů, sponzoroval mj. i Muzeum umění Benešov a jeho prodejnu publikací i učebních pomůcek nalezneme např. také v Národním technickém muzeu v Praze. Když si lidé více uvědomili, jaký má Jiskra význam pro lokální demokracii, vznikla i Stibůrkova nominace ze strany Evropského klubu Benešov na udělení ocenění Osobnost demokracie.
Pokud by si někdo položil otázku, proč funkci demokratického média regionu nemohou zastat zpravodaje radnic, Benešovský deník a další, lze odpověď formulovat podle úvodních vět druhého odstavce. Buď tato periodika nejsou dostatečně otevřená širokému okruhu přispěvovatelů nebo příliš regulují témata a obsahy článků. Některá přímo odmítají diskuse na veřejná témata nebo sahají k nenápadným, ale intenzívním formám cenzury. Málokde je respektován základní předpoklad publikovat na daný problém názory více stran nebo kvalifikovaných specialistů. A ač se to mnohým třeba nezdá, odborníci na žurnalistiku konstatují, jak do některých seriózně tvářících se médií nenápadně proniká bulvarizace. Strážci demokracie pak často v České republice také poukazují na to, jak jsou např. radniční zpravodaje vydávané za peníze daňových poplatníků zneužívány k jednostranné propagaci momentálně vládnoucích politických subjektů.
Tomu všemu se z velké míry dokázala Jiskra v poslední době ubránit a patří jí proto velké uznání za službu demokracii. Je mi osobně skutečně velmi líto, že Jiskra velmi pravděpodobně po 80 letech zanikne. Chápu ale argument vydavatele a vlastníka, že nelze vykonávat za soukromé peníze veřejnou službu, když jsou na druhé straně vydávány obrovské peníze na různé lokální zpravodajské tiskoviny placené z kapes daňových poplatníků. Cestou k záchraně by možná byla nějaká dohoda měst našeho kraje na podílení se na údržbě a nákladech provozu alespoň internetové platformy Jiskry. Sice pro mě jako demokrata by to už nebyla ta stará dobrá nezávislá Jiskra, ale měli bychom alespoň nezávislou dokumentaci společenského a kulturního dění v regionu pro budoucí generace.
Diskutujme snad se dá ještě něco pro Jiskru udělat! Osud Jiskry by neměl být regionu jedno, vždyť Jiskra je již 80-let jeho přesahujícím článkem a přirozeným pojivem, podobně jako dopravní obslužnost nebo společná historie a památky - snad se nad tímto regionální politici různých radnic alespoň zamyslí?
Tomáš Fassati
