Je tři čtvrtě na deset dopoledne a mimořádný rychlík ve složení lokomotiva Hektor, dva přípojné vozy Balm a jeden „hytlák“ pro kočárky a jízdní kola, již čeká na prvním nástupišti v Benešově na svůj odjezd.
Po nastoupení do vozu cestující bez místenky znejistí, téměř na každém místě je nějaká rezervace, přitom ty se prováděly přes mail a dalo se tedy čekat, že tuto možnost využije minimum lidí. Opak byl ale pravdou, o cestu byl obrovský zájem. Nakonec se vždy nějaká volná místa podaří najít a letmým pohledem do barového oddílu je vidět, že se tam již nachází mnoho nedočkavců, co si při půllitru točeného piva vyprávějí nejrůznější zážitky.
Vlak vyjíždí načas, cesta do Čerčan utíká mnohem pomaleji než obvykle, vlak nikam nespěchá. Tatínkové již začínají své malé ratolesti upozorňovat na projíždějící vlaky v protisměru a pan průvodčí se začíná drát skrz téměř plný vagon a prodává jízdenky. V Čerčanech přistoupí další část cestujících, kteří se již mačkají na představcích, či jdou rovnou do barového oddílu. Ještě míjíme rychlík z Prahy a vyrážíme do údolí Sázavy.
Počasí se přes všechny ne příliš pozitivní předpovědi vydařilo a my již sledujeme Sázavu a chatky v jejím okolí a přemýšlíme o budoucím vodáckém výletě. Nadšení vzbuzují samozřejmě tunely a časté houkání lokomotivy před nechráněnými železničními přejezdy. Projíždíme tunelem mezi Ledečkem a Ratajemi nad Sázavou a jedeme přes krásný starý nýtovaný most přes Sázavu, bohužel je na něm znát, že údržba SŽDC není příliš kvalitní a tak přichází obava, aby nedopadl jako ten v Týnci nad Sázavou.
Za Sázavou se již zvyšuje napětí výletníků, Český Šternberk se blíží a část cestujících se diví, proč vlak projel přes železniční stanici ve Šternberku a nezastavil.
Za sníženou rychlostí ale stojí pouze další z nechráněných přejezdů a asi i špatný technický stav výhybky na nádraží, kde se dnes již křižovat nedá, objízdná kolej je nesjízdná a nás napadá osud stanice v Krhanicích či Lukách pod Medníkem, ze kterých byla také „chytře“ udělána pouze zastávka, aby se náhodou nedalo změnit grafikon či zkrátit zpoždění.
Vlak pokračuje dále a zastavuje až na zastávce Český Šternberk-zastávka, jež je blíže hradu. Zde vystupuje hlavní část cestujících, na něž čeká speciální prohlídka ve 12 hodin, tak aby se jim neujel zpáteční vlak.
V prořídlém vlaku se nás ptá průvodčí, zda-li se tam najde někdo, kdo by chtěl zajistit prohlídku v kácovském pivovaře Hubertus, ihned se hlásí asi 15 cestujících a průvodčí obratem volá do pivovaru a prohlídku zamlouvá.
Příjezd na kácovské nádraží načas, odtud po starém vojenském mostě přes Sázavu a ještě asi kilometr a půl pěšky na náměstí a pak k řece k pivovaru. Část osazenstva se ještě před prohlídkou seznamuje s tmavým velikonočním třináctistupňovým speciálem, který je posléze doplněn ochutnávkou chmelových granulí, ječmene a kvasnic.
Prohlídka je ukončena stylově, v krásném historickém pivovarském sklepu výkladem o tom, jak staří pivovarníci přenášeli ledové kry ze Sázavy, aby jim od zimy do zimy chladily pivo při zrání.
Už následuje jen ochutnávka místní dvanáctky a přesouváme se do pivovarské restaurace Šalanda, která nabízí velikonoční menu. Vynikající jehněčí doplněnujeme, jak jinak, než oním velikonočním tmavým speciálem, kterým se kácovský pivovar pyšní dvakrát ročně, a to na Velikonoce a na Vánoce.
Vracíme se pomalu na nádraží, kde probíhá posun naší soupravy a přepřahání lokomotivy. Odjezd též načas a následuje už jen cesta zpět. Těsně před Benešovem se točí poslední pivo a vlak nám staví znovu na prvním nástupišti, konečná stanice, prosíme vystupte.
