Tudy procházela dálková pravěká stezka „Vitorazská“, která směřovala od Kouřimi, protínala obce Sázavu, Český Šternberk a dnešní samotu Brtnici, míjela Měchnov a povodím Blanice se stáčela k jihu. Jiná důležitá obchodní stezka tzv. „Košářská cesta“ vedla od Ledče, přes Dolany a Šternov. Polesím Čensko se ubírala k dřevěnému mostu (pozdějšímu přívozu) v Choceradech, odtud přirozeně mířila na pražské trhy. Svoji funkci cesta ztratila v letech 1901- 1903, kdy byla dobudována „Posázavská železnice“. Dá se předpokládat, že Divišov, jako sídlo významného rodu, byl zcela osídlen koncem 12. století. Patrně zde stál už i románský opevněný dvorec s kostelíkem. Archeologické zprávy (2003/ 05) to plně potvrdily (Sommer, Nosek). Zdeslav, syn Diviše z Divišova, si pod tlakem okolností, nechal postavit na nedaleké ostrožně nad řekou Sázavou, pevný hrad, který podle rodového znaku a tradice, nazval Sternberg (Český Šternberk). Původní malá osada Střímelice se tak stala jeho podhradím.
Osada Měchnov (Měchnějov) byla založena patrně před rokem 1240, neboť se zde nachází románský kostel sv. Martina, skládající se z podlouhlé jednoduché lodi a východní apsidy.Tyto lokality podrobně popisuje kronikář Karel Kočí ve své nové knize: Kronika Měchnova a Šternova. (Divišov 2010). Kronika má více jak tři sta stran textu a sto stran obrazových příloh. Autor se tohoto tématu zhostil velice šťastně, i když se při tak velkém rozsahu knihy, přirozeně nevyhnul některým dílčím chybám a omylům. Pokusíme se některé omyly uvést na správnou míru.
Měchnovský filiální kostel sv. Martina rozhodně nebyl tribunový. Apsidu osvětlovalo jediné východní okénko, na severní a jižní straně lodě byly prolomeny otvory, vždy pro dvě malá okna. Dominantní věž byla k lodi přistavěna až v době Václava II., v době domácí války (kolem roku 1300) a měla obranný charakter (Váňová, Heřman). Svědčí o tom úzká gotická střílnovitá okénka, v patře věže. Jak vypadala tři gotická okna věže, ve druhém patře, nevíme. Nemohla být románská a sdružená, jak uvádí starší literatura (Krch, Vlasák). Do původní románské dispozice se vcházelo malým portálem od jihu, který byl později zazděn. (Podobnou situaci najdeme i u raně gotického kostela v Otrybech). Západní zeď lodi byla probourána a byl zde osazen gotický portál. Věž uzavíraly mohutné dřevěné dveře s posuvnou závorou. Od samého začátku se kolem kostela pohřbívalo. V rané gotice, spolu s věží, přibyla ke kostelu vysoká kamenná ohradní zeď s brankou. Kolem zdi byl patrně i příkop. Otázkou zůstává, kde stála malá dřevěná zvonice před výstavbou věže? V Měchnově je doložena i fara, která byla zničena v husitských válkách, roku 1420. V tomto období zanikla i sousední tvrz a vesnice Brtnice. O osudech Šternberka a dvora Šternov (Sternhof) se kroniky nezmiňují. Ale vzhledem k tomu, že Perchta z Kravař se po smrti svého manžela Petra ze Šternberka (+ 1420) přihlásila ke čtyřem artikulům pražským, dá se předpokládat, že její majetek byl husity ušetřen a byl i pod ochranou pražanů.
Měchnovským se podařilo uchránit i vzácný gotický zvon od kutnohorského zvonaře Ptáčka, který osadil i zvon na gotický kostel v sousedních Ratajích. Prvá písemná zpráva o měchnovském kostele je až z roku 1352. V roce 1652 byl kostel barokně přestavěn a opraven. Nosný krov byl několikrát přestavován, jak o tom vypovídá štít kostela (Kočí). Mezi Měchnovem a Šternovem se nachází starý židovský hřbitov, který pochází z druhé poloviny 18. století. Pozemek byl vykoupen od tehdejšího majitele šternberského panství hraběte Jana Michala Čejky z Olbramovic. Židovská obec v Divišově za něj zaplatila dvě stě zlatých a součástí ceny byla výstavba i ohradní zdi a malé kostnice. Původní rozloha hřbitova byla poloviční, než je dnes. Výkup pozemků se datuje k roku 1776 a slavnostní otevření a vysvěcení proběhlo 2. ledna 1777. Židovský hřbitov je státem chráněná památka. Nově vystavěný hrad spojovala s Divišovem původně jen úvozová cesta, která směřovala na Šternov (Strmov) a kopírovala šternovský potok. Na této cestě se nachází kaplička sv. Prokopa. V soupisu drobných sakrálních objektů na Podblanicku -(Příběh kapliček. Vlašim 2001) je datována do 19. století. Kaplička je ale mnohem starší, neboť se nalézá již na grafickém listu Antonína Balzera z roku 1797 (Heřman). V roce 1995 byla zrekonstruována majitelem statku „Prak“ a byla obnovena i posvátná studánka vedle ní. Do výklenku byl osazen obraz sv. Prokopa s čertem. Návrh rekonstrukce je od malíře Jan Hendricha a realizace se ujali studenti AVU. Kaplička byla znovu vysvěcena 4. července 1995 děkanem Jindřichem Krinkem.
Smutnou kapitolu obce Měchnova zaujímají dějiny konce 19. století a 50. léta 20. století. Koncem 19. století, v letech 1867-1889 bylo v Měchnově vykoupeno šternberskou vrchností 18 zadlužených statků a chalup. Podobný osud stihl i statky v sousedním Šternově. Novým vlastníkem se stal hrabě Zdeněk ze Šternberka, který si umínil vybudovat ze Šternova velkostatek. Přestože byl při kupních smlouvách, uzavíraných s původními majiteli, zastupován ředitelem panství panem Antonínem Rehnem, byl o všech tragických událostech velice podrobně seznamován. Řada vykoupených statků a chalup byla, na základě soudního povolení 1889-97, stržena a rozbořena. Mnohé cesty a meze byly nemilosrdně rozorávány a scelovány. Někteří měchnovští obyvatelé, pod tíhou událostí a ožebračeni, odcházeli hledat štěstí za oceán do Ameriky. Počínání ředitele A. Rehna, podporované tichým souhlasem Sternbergů, obec Měchnov dokonale likvidovalo. Podle soudních zápisů se rozorávaly přístupové cesty, likvidoval se i obecní majetek, ale dokonce byl vypracován plán na rozorání celé měchnovské návsi. Soudní spory se šternberským velkostatkem se vlekly celá desetiletí, až do roku 1914. V roce 1905 se ujal majetku hrabě Jiří Sternberg, který se snažil tyto spory částečně urovnat. Soudní protokoly obsahují stovky stran výpovědí svědků a byly podkladem pro nestranné vylíčení poměrů v Měchnově (Kočí). Tuto „kroniku“ si rozhodně stojí za to přečíst, neboť je varováním a poučením pro další generace. Nenapravené křivdy v obyvatelích Měchnova silně zakořenily a vedly k řadě rodinných tragédií. Není divu, že při posledním sčítání obyvatel v roce 2001 bylo v Měchnově sečteno, podle statistik, pouze 48 osob, což je asi čtvrtina původních obyvatel. I novodobé dějiny hovoří o neochotě najít kompromis. Sternbergové si vystavěli v Ratajích elektrárnu (Břečkův mlýn) a proud byl přiveden až do velkostatku Šternov, ale měchnovští se nesměli připojit k nedaleké síti. Až do roku 1947 zůstal Měchnov bez elektřiny a elektrifikaci zde prováděl Jihočeský rozvodný podnik. Místní obyvatelé se museli na tuto akci finančně složit. Poslední chalupy Šternova jsou přitom vzdáleny pět set metrů od Měchnova.
Návštěvníkům doporučuji “Naučnou stezku rytíře Krištofa Jana Šice“, který žil v Měchnově v prvé polovině 17. století. Stezka je dlouhá necelých 7 km a můžete jí projít oběma směry mezi Divišovem a Českým Šternberkem. V Divišově můžete navštívit Muzeum židovské obce, která zde byla usídlena již před rokem 1685.
Mgr. Jan Heřman
e-mail: janherman@seznam.cz
Použitá literatura:
Palacký, F. 1824: Dějiny rodu Sternbergů. Doplněno komentářem Zdeňka Sternberga 2001.
Zápisy c. k. Okresního soudu ve Vlašimi, zápisy c. k. Krajského soudu v Táboře. (1869- 1914)
Kočí, Karel 2010: Kronika Měchnova a Šternova. Divišov 2010.
Heřman, Jan 2003/04: Kapitoly z ikonografie Posázaví. Sborník Sázavsko.
