Ale divadélko pravidelně téměř každý měsíc? Divadélko, které připravují maminky z mateřského centra od scénáře až po provedení? V tom si myslíme, že je naše centrum výjimečné. Pořádá krátká představení, ne delší než 30 minut, pro nejmenší děti, které se spolu se svými vrstevníky učí soustředit na krátkou pohádku nebo předčítání.
Začínali jsme s knížkou v malé kavárně
Začalo to jednoduše. Žádné ambice ochotnických maminek, ale knížka. Už jsme měly pevný program, děti chodily do herny, stále jsme hledaly, čím činnost centra obohatit. Přišla i nabídka z dnes již neexistující kavárny Sešlost a s ní možnost využívat její prostory. Nekuřácká kavárna pro chvilku odpočinku se svými drobečky, kde navíc bude připraven krátký program. Začaly jsme jednoduchým čtením s maňásky – oblíbený Krteček, O štěňátku a sluníčku. Malí posluchači si kromě zážitků z knížky vždycky odnesli i obrázek. Čtení nás začalo bavit. Doplňovaly jsme ho nejdříve obrázky, pak přišly jednoduché kulisy, které se vešly na stůl. Kulisy se rozrůstaly a najednou jsme se do naší milé Sešlosti nevešly. Následovalo putování z prostor do prostor. Sál domu s pečovatelskou službou na Malém náměstí se zázemím v lahůdkách u Zimů, poté větší sál s podiem DPS ve Villaniho ulici a nakonec aula gymnázia Benešov.
Tam už jsme se s kulisami a zvyšujícími se nároky scény a herců na prostor pro pohádky vešly, ale diváků přibývalo a nevešli se oni. Moc jsme za množství diváků byly rády a snažili jsme se vyslyšet jejich prosby, aby si mohli pohádku v klidu bez tlačení v publiku užít. To byl hlavní důvod, proč jsme se v letošním roce s pohádkami přesunuly na podium auly Gymnázia v Benešově.
Postupně přibývalo i pohádek. Po těch jednodušších o dvou až třech hercích, s kterými jsme vystačily například v pohádce o Pejskovi a kočičce, anebo O Krtečkovi, jsme přešly ke klasickým českým pohádkám. Základem bylo, že je děti musely dobře znát. Náš repertoár se tedy rozšířil o pohádky: O kohoutkovi a slepičce, O Koblížkovi, O Smolíčkovi či Hrnečku vař. Také jsme rády zapojovaly naše vlastní děti i děti chodící do centra. "Maminky a tety hrají, já chci taky!" Nejdřív zase jednoduše s pohádkami Boudo, budko a O veliké řepě.
Pak jsme se pouštěly do složitějších pohádek. Mezi nimi například Zvířátka a loupežníci a Vodnická pohádka. Složitější nejen pro hrající děti ale i dospělé. Přišly pohádky obohacené nejdříve jednoduchými dětskými písničkami, jako byly Večerníčkovi zpívánky. Písničky jsme doplňovaly i do našich „starých“ pohádek, které už děti znají.
Postupně jsme si my, a hlavně naši diváci, nedovedli pohádky bez písniček ani představit. Pohádky s originálními písničkami Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře byly dalším krůčkem. O Červené Karkulce, O Budulínkovi. Zajímavé pro herce i publikum, zároveň těžší na nácvik a obsazení. Materiál na Šípkovou Růženku nám dokonce v originále půjčil přímo pan Svěrák. Výtěžek představení, jako poděkování, pak putoval na konto Paraple. Mezi naše poslední pohádky patří Šípková Růženka, O dvanácti měsíčkách a Tři prasátka. Jde zároveň o pohádky s největším obsazením, kdy jsme opravdu měli problém se na jeviště vejít.
Nejstarším pohádkám z mateřského centra je už osm let, ale pořád se nás maminky a děti ptají, jaká bude příště. Pořád se na pohádky těšíme i my, co pohádky připravujeme. Občas nastane únava. Nemůže někdo z herců. Je těžké dát dohromady termíny zkoušek, ale ani jednou nás nenapadlo, abychom si řekly konec. Naopak pohádky a hudebně pohybová vstoupení dětí se staly nedílnou součástí Mikulášských besídek, kde nejčastěji hrajeme pohádky s vánoční tematikou - Krtek a sněhulák, Krtek a Vánoce. Stejně tak letních táborů s Hvězdičkou, i dalších větších akcí, které jsme pořádaly - Vítání jara, Masopust, rozsvěcení vánočního stromečku. Snažíme se ve svých vystoupeních zapojit i děti z dětského domova Racek. Společný nácvik v dětském domově i představení je dobrou zkušeností pro obě strany.
O hlavní role se dělí Jana Rendová a Martina Götzová. Někdy maminky jen těžce vysvětlují dětem, že ten vlk je hodná teta Martina ze cvičení.
Pravidelně jsou obsazovány Šárka Kubů, Jana Čechová, Petra Járová, v nedávné době Katka Bultasová. Do větších pohádek pak zapojujeme nejen své děti, ale také ochotné maminky z centra, lektorky, kamarádky, ale i kamarádky kamarádekJ. Výraznou hudební, o hlasové nemluvěJ, podporou je Dana Jelínková, díky které se můžeme pustit do Svěrákovských operek, zařadit těžší písničky a další
pohádky v hudební úpravě (Perníková chaloupka – Erno Košťál), svým zpěvem nám také pomáhá Alena Vašáková. Vypravěčem, režisérem a scénáristou je Iva Sadílková. Všechny ve svém volném čase kromě svých rolí zvládnou připravit kostýmy, scénu, staví a nosí kulisy a hlavně v hlavě spoustu nápadů, které přijdou v pravou chvíli, takže někdy je na podiu tolik režisérů jako herců. Už jen pro tu atmosféru zkoušek stojí za to hrát. A to nemluvíme o atmosféře, která přichází, když předstoupíme před naše milé diváky. Doufáme, že pobavíme nejen děti, ale leckdy i dospělé diváky a také doufáme, že nám dobrá nálada vydrží a ještě pár pohádek společně zvládneme nastudovat.
Text: Iva Sadílková
Pokračování příště
Více informací na www.hvezdicka.info
