Prolog
Vše se neustále vyvíjí. Dalo by se říci, že svět je jedna velká pernamentní evoluce a i když realita kolem nás vypadá zdánlivě nehybná, po určitém čase můžeme pozorovat zjevné změny a posun. A stejně tak je tomu i v umělecké tvorbě a je to zejména dobře viditelné u autorů v oblasti výtvarného umění. Tam můžeme s odstupem času, ať už v krátkodobém či dlouhodobém horizontu, autorův specifický vývoj a zájem o nejrůznější jednotlivá témata lehce pozorovat.
To platí i o malíři, jehož můžeme zaslouženě zvát malířem svého města i kraje, o malíři, jenž na své umělecké pouti prošel dlouhou cestu od realistického ztvárňování jemu blízkých lokalit až k naprosto svobodnému mistrovskému rozmáchnutí se na poli abstraktního umění, kde vytvářel svá neopakovatelná díla ovlivněn a okouzlen tóny vážné hudby.
Rodinný původ
Vladimír Cidlinský se narodil 12. srpna 1934 v Benešově, kde jeho otec, taktéž Vladimír, působil jako učitel matematiky a kreslení. Maminka pracovala jako kuchařka ve školní jídelně a jeho dědeček, opět Vladimír, jenž si své původní příjmení změnil na Cidlinský, působil dlouhá léta jako ředitel základní školy v Litni na Berounsku.
Studia
Vladimír Cidlinský, jenž od mládí projevoval výtvarné sklony a v dětství často rád chodil se svým otcem do plenéru kreslit přírodní motivy, navštěvoval Základní školu v Jiráskově ulici v Benešově, kde v době německé okupace složil ve 4. třídě zkoušky z němčiny a plavání, a od roku 1944 byl přijat na benešovské Gymnázium, na němž v roce 1952 maturoval.
V letech 1953 - 1954 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, avšak toto studium jej neuspokojovalo a školu po roce opustil. V roce 1954 ještě krátce působil jako učitel na Základní škole v Bořeňovicích a na ZDŠ v Neveklově a Čerčanech.
Mezi lety 1954 - 1956 absolvoval Cidlinský v Havlíčkově Brodě dvouletou vojenskou prezenční službu, jež mu byla kvůli tehdejším maďarským událostem o dalších pět měsíců prodloužena.
Po návratu do civilu pracoval Vladimír Cidlinský jako učitel až do července roku 1957 na ZŠ v Bořeňovicích a poté přešel na ZDŠ do Poříčí nad Sázavou, kde setrval až do roku 1962.
V letech 1957 - 1961 studoval Cidlinský dálkově Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy (obor matematika - výtvarná výchova) v Praze, jíž ukončil 14. listopadu 1961. Na této škole byli jeho profesory malíř Cyril Bouda a sochař Karel Lidický, na něž po celý život s úctou a láskou vzpomínal.
Další pedagogická činnost
Od roku 1962 až do roku 1973 působil Vladimír Cidlinský jako učitel výtvarné výchovy a matematiky na Základní devítileté škole Jiráskova v Benešově.
Pedagog LŠU
Po založení výtvarného oboru Lidové školy umění (dnešní Základní umělecká škola) v Benešově v roce 1973 přešel Vladimír Cidlinský na tuto školu, na níž působil jako pedagog výtvarného oboru až do svého odchodu do důchodu v roce 1994. Ve svém povolání nalézal životní naplnění, práce s dětmi mu přinášela radost a jeho žáci dosahovali značných úspěchů v lokálních i celostátních soutěžích.
Výtvarník
Vladimír Cidlinský se vedle své pedagogické činnosti věnoval především vlastní výtvarné tvorbě a široké veřejnosti je znám zejména jako malíř a grafik. Inspirací k vyjádření jeho nálad a pocitů mu byla příroda a nejbližším tématem krajina rodného Benešovska, jíž od dětství velmi důvěrně znal.
Vedle nezměrného výtvarného talentu, jímž byl obdařen, byl též políben múzou hudební, neboť byl i dobrým klavíristou, jenž v šedesátých letech 20. století doprovázel svou hrou i pořady Divadla poezie, působícího v Benešově.
Dílo
Tvorbu Vladimíra Cidlinského je možno rozdělit do tří částí. První je malba vaječnou temperou a olejem. Těmito technikami vytvářel především poetické pohledy na jemu blízkou krajinu, jakož i květinová zátiší. Přitom současně vznikala řada lavírovaných kreseb, jež někdy sloužily jako studie pro olejomalbu a jindy se stávaly samostatnými díly.
Další částí Cidlinského díla se stala litografie a pomocí této grafické techniky neopakovatelně ztvárnil mnoho pohledů na historickou, dnes již neexistující, zástavbu Benešova a taktéž pomocí ní zachytil krásu mnoha jiných staveb (např. Konopiště, Chvojen atd.) v nesčetných lokalitách benešovského kraje.
Jím samotným patrně nejoceňovanější částí jeho díla jsou olejové monotypy (monos = jeden, typos = tisk), k jejichž tvorbě byl inspirován vážnou hudbou a v této technice a zajímavém i odvážném přístupu k tématu Cidlinského tvorba gradovala.
Výstavy
Obrazy a grafika Vladimíra Cidlinského byly prezentovány na mnoha desítkách samostatných i kolektivních výstav v Čechách, Francii, Belgii, Polsku, Německu i Itálii.
Z nich je možno připomenout například první Cidlinského samostatnou výstavu v Šímově síni v Benešově (1972), v Kulturním středisku ČSSR v polské Varšavě (1980), v galerii Zlatá Lilie v Praze (1983), v Paris Bank v belgickém Tienen (1983), v Zentral Sparkasse v rakouském Grazu (1990), v galerii Sams ve známých rakouských lázních Bad Ischl (1993), ve francouzském Grenoblu (1994), nebo v muzeu v zámku Vlašim (2003).
V Benešově se Cidlinský naposledy představil se svou tvorbou v Šímově síni roku 2009 a jeho vůbec poslední výstava proběhla v roce 2013 v Berouně, kde vystavoval své obrazy na téma hudba.
Realizace
Díla Vladimíra Cidlinského byla velice často realizována na významných místech v České republice i v zahraničí.
Vzpomenout můžeme např. Hotel Forum v Praze (1988), Galerii CREA 82 v belgickém Lomelu (1991), Hotel Pošta v Benešově (1992), Obchodní komoru francouzského velvyslanectví v Praze (1994) či pražský Hotel ANNA (2001), ale zejména Sukovu síň v Gymnáziu Benešov z roku 1997.
Galerista
Záhy po sametové revoluci 1. května 1990 otevřel Vladimír Cidlinský na Masarykově náměstí v Benešově svou soukromou galerii s názvem Galerie C, jíž provozoval až do 1. května 2007.
Vedle toho byl členem Rady Muzea umění v Benešově a působil i v redakční radě Benešovského kalendáře.
Manželství
Vladimír Cidlinský se se svou manželkou Janou oženil 24. ledna 1963 a po jejím boku prožil v harmonickém vztahu plných padesát let svého života.
Závěr života
Nejznámější benešovský výtvarník přelomu tisíciletí, člen Středočeského sdružení výtvarníků, malíř, grafik a pedagog Mgr. Vladimír Cidlinský zemřel náhle 7. dubna 2013 ve věku sedmdesáti osmi let. Je pochován v rodinném hrobě na starém benešovském hřbitově v blízkosti kostela sv. Mikuláše, v němž se konalo poslední rozloučení s touto významnou osobností.
Epilog
Ve Vladimíru Cidlinském odešel v jeho rodném kraji umělec, jenž symbolizoval jednu velkou epochu v dějinách moderního výtvarného umění. Umělec, jenž patřil možná k poslední generaci tvůrců, vytvářejících svá díla klasickými, čistě výtvarnými postupy a prostředky prověřené hodnoty. Umělec takového významu, jenž neměl zapotřebí se při tvorbě svých děl zabývat používáním nových médií, přinášených naší postmoderní zdigitalizovanou společností.
Vladimír Cidlinský se ze svého nového atelieru odkudsi za hvězdami s úsměvem tiše dívá, jak si budou počínat nové generace výtvarných umělců, přicházejících po něm.
-sj-
